Elizaveta Maximová: Vždycky přemýšlím, proč ke mně role přišla zrovna teď a co mi má o mně samé ukázat

V PSYCHOdramatu hrajete sebe sama?

Doufám, že ano. Každý herec si myslí, že hraje pokaždé někoho jiného, v podstatě se ale stále vrací sám k sobě. I já doufám, že jak PSYCHOdramatu, tak i v jiných projektech hraju někoho jiného. Vždycky se do toho ale samozřejmě propisuje moje osobnost a můj pohled na danou postavu, problematiku nebo téma.

Čtěte také

Divadlo Viola inscenuje PSYCHOdrama. Thriller sleduje příběh herečky podezřelé z vraždy slavného režiséra

V monodramatu ztvárňujete herečku, která se uchází o roli v adaptaci Hitchcockova Psycha. Co vy a Hitchcock?

Já a Hitschcock? Přiznám se, že Psycho jsem viděla kdysi dávno, ještě než jsme začali zkoušet. A je hrozně zajímavé, jak dneska na Hitchcockovo dílo dnes nahlížíme skrze naše zkušenosti s horory.

Psycho je vlastně taková milá pohádka, neskutečně stylová, s výjimečnou atmosférou a se spoustou emocí, ale strach už mezi ně nepatří. Z pohledu dnešního diváka už jsme zvyklí na úplně jiný typ hororového vyprávění. Ale chápu, že tehdy to musela být neskutečná bomba a lidi z toho byli skutečně vyděšení.

Vy jste teď změnila image, máte jinou barvu vlasů a máte je zkrácené. Je to kvůli nějaké nové roli?

Je to kvůli nové roli. Budu hrát kriminalistku, ale ještě o tom nemůžu mluvit. Moc se na to ale těším.

Čím si vysvětlujete, že role vyšetřovatelky k vám přišla právě teď?

Je to žena, která má v sobě takový hezký vnitřní klid, cože je něco, co já tak úplně nemám a k čemu možná potřebuji dorůst. Je možné, že mě tato postava obohatí o jiný rozměr, který bych předtím nenašla.

Čtěte také

Máma je film o lásce, není třeba se ho bát. Na úrovni duše jsme všichni zdraví, říká herečka Elizaveta Maximová

Když jste se hlásila na DAMU, tak jste se spíš viděla na divadelním jevišti a filmovou kameru jste upozaďovala. Proč?

Protože jsem vnímala, že divadlo je skutečné povolání, mnohem složitější než film. A když mi jeden z profesorů při jedné výměně názorů řekl,že divadlo stejně nikdy nebudu hrát, že budu jenom točit, strašně jsem se rozbrečela.

Postupem času se to ale velmi proměnilo. A když jsem začala ve čtvrťáku na DAMU točit, zjistila jsem, že to opravdu není jednodušší než divadlo. V průběhu let jsem pak navíc zjistila, že kočovný filmařský život mě naplňuje mnohem víc.

Kočovný filmařský život mě naplňuje mnohem víc. Divadlo je ale základ

Spousta herců tvrdí, že divadelní herectví je pro ně základ. To byste podepsala?

Určitě. Na JAMU nebo DAMU totiž není filmové herectví. V Česku všichni herci vycházejí z divadelního nebo jevištního herectví. Teprve v poslední době se objevují filmoví koučové, za nás ale spolupráce s FAMU nebyla tak prorostlá. První zkušenosti s filmovou kamerou jsme získávali až na place. A to je špatně, protože je to jiný jazyk. Pokud nemáte opravdu citlivého režiséra a skvělé herecké parťáky, kteří by vás tím provedli, tak si myslím, že spoustu lidí můžou první zkušenosti od filmu odradit.

Vy jste hrála hodně na divadle. Proč jste se z něj stáhla?

Protože jsem zjistila, že mě filmařský život baví víc a že tu energii, kterou cítím na place, necítím nikde jinde. Divadlo je základ, ale je to škola, kam chodíte každý den, a dril. Přijde mi, že tam zasazujete semínka, plody své práce ale sklízíte za strašně dlouhou dobu, navíc z toho ani nemusí nic vzejít.

Čtěte také

Světýlka jsou film, který vás skutečně dostane do vašeho dětství, přibližuje herečka Elizaveta Maximová

Film bych naopak připodobnila k letním táborům. U filmu jste neskutečně spjati po dobu dvou měsíců a potom, když to skončí, tak jste vyvrhnuti do vašeho reálného života. Táboroví kamarádi jsou pryč a je to vlastně nepřenositelná zkušenost – jiný způsob fungování.

Troufla byste si na to dělat filmovou kočku? Někoho vést, učit ho?

Mám zkušenost s jazykovým koučingem.V době covidu, když jsem neměla práci, hrála jsem u Michala Blaška, výborného slovenského režiséra, v jeho prvním filmu Oběť. Tehdy Michalovi zavolali, že jim onemocněla jazyková koučka pro hlavní herečku Vitu Smačeljuk. Domluvili jsme se na místě, že s nimi začnu pracovat jako jazyková koučka.

Každý herec by si měl filmový plac vyzkoušet i z jiné pozice než z té herecké

Byla to skvělá zkušenost. Myslím si, že pro každého herce je opravdu nezbytné vyzkoušet si filmový plac i z jiné pozice než z té herecké. Když jste totiž na place jako herec, všímáte si jen svých věcí – soustředíte se na roli, na partnera, připomínky režiséra, spousta věcí – hlavně technických – vám uniká. Ale to, že jsem seděla měsíc za režisérem, viděla, jak pracují osvětlovači se světlem, hlavní kameraman se švenkrama, jak to všechno vzniká a kolik režisér musí udělat rozhodnutí, mi vlastně velmi pomohlo jako herci.

Pro filmový koučing ale zatím nemám ambice. Nemám potřeba teď někomu něco předávat, spíš mám potřebu ještě přijímat jako houba. Chodím ke koučům na workschopy a masterclassy, ale ještě nejsem v tom nastavení, že bych mohla něco dávat zpět.

Jakou roli považuje Elizaveta Maximová za svůj herecký milník? A jakou komediální roli by si moc ráda zahrála? Poslechněte si celý rozhovor.