Elitní britský „trainspotter“ nafotil všechna nádraží v Británii. Manželka je ráda, když je občas pryč z domu
Posedlost, organizovanost, trpělivost. Právě těmito vlastnostmi se pyšní 68letý Brit, pan David Brewer. Představte si, že dokázal objet všechny železniční stanice ve Spojeném království a vyfotit je v momentu, kdy tam stál vlak. Jaký je příběh elitního britského „trainspottera“, tedy pozorovatele vlaků?
Nádraží v Chorley v severoanglickém hrabství Lancashire – o vlaky a dopravní spojení tady opravdu není nouze, a tak jde o stanici, která v seznamu Davida Brewera představovala snadnou položku. Sympatický nadšenec musel během své několikaleté mise řešit daleko větší nástrahy.
Soukromá a vzdálená nádraží
„Třeba zastávka Redcar British Steel v severovýchodní Anglii nefiguruje vůbec v oficiálním jízdním řádu. Můžou ji využívat jen zaměstnanci továrny, na jejímž pozemku leží. Přijel jsem tam autobusem z nejbližšího nádraží a musel přemluvit vrátného, aby mě tam vůbec pustil,“ popisuje David, který o své pozoruhodné misi sepsal mimo jiné knihu s názvem Nejméně používaná britská nádraží. To jsou třeba obskurní stanice, kam jezdí jen jeden vlak týdně, nebo které leží nesmyslně úplně mimo civilizaci.
„Často se mi do vzdálených zastávek povedlo dojet autobusem, ale třeba stanice Shippea Hill byla 7 mil od nejbližšího městečka. Tak jsem si musel objednat taxíka, který mě dovezl na tuhle zastávku před příjezdem jediného vlaku, který tam denně staví. Tak jsem si ho vyfotil a odjel jsem s ním,“ vzpomíná David Brewer.
Železniční „diagnóza“ odhodlaného trainspottera, který mi právě ukazuje pečlivé, rukou psané poznámky, vznikla úplně jednoduše. Jeho tatínek pracoval celý život na nádraží v severoanglickém Prestonu, a tak není divu, že Davidovi vlaky učarovaly. Pracovat na dráze přitom někdejší majitel prodejny hudebních nosičů začal až ve svých 50 letech.
V září 2011 měl hotovo
„Mým prvním cílem bylo projet se každou z britských železničních tratí. Už tehdy jsem nafotil asi 500 zastávek. Pak jsem si řekl, že svůj cíl posunu dál a že navštívím každé, byť sebemenší, z britských více než 2 500 nádraží. To zabralo několik let, ale v září 2011 jsem měl splněno. Jako vůbec poslední jsem navštívil stanici Manea v Cambridgeshire,“ vzpomíná čiperný důchodce, jehož každé expedici předcházela detailní příprava plná studia jízdních řádů se snahou ušetřit čas i náklady. David přitom jen málokdy volil variantu, kdy jen bleskově vyskočil z vlaku, pořídil pár snímků a vrátil se do toho samého spoje.
„Existují linky, kde jsem zvládnul denně více než 20, nebo někdy dokonce 30 zastávek. To se bavíme o tratích, kde jezdí vlak třeba každou čtvrthodinu. To je samozřejmě typické pro okolí velkých měst. Pak máme ale opačný extrém, a to je člověk rád, když stihne vidět 3 nádraží denně.“
Stejně jako jinde ve světě, i v Británii železniční zastávky neustále zanikají, ale taky vznikají, a tak mise Davida Brewera vlastně není nikdy u konce. Tím spíš, že své portfolio rozšířil taky o zastávky metra a tramvajových linek. Davidova manželka Shirley vášeň pro železnici nesdílí. Proti poněkud zvláštnímu koníčku svého chotě ale neprotestuje. Naopak je prý ráda, když je David nějaký čas pryč z domu…
