Elektrárna Itaipú narušila životní prostředí, ale snaží se to přírodě vrátit. Vede zoo a vysázela rozsáhlý les
Postavit přehradní nádrž znamená zatopit obrovské území. V případě jedné z největších vodních elektráren světa, brazilsko-paraguayské Itaipú, to bylo 1350 kilometrů čtverečních, což je plocha 27x větší, než má třeba Lipenská přehrada.
Stavbou přehrady přišla o svůj domov spousta zvířat, o které se měl postarat obří útulek. Tahle organizace toho má dnes na starosti ohledně životního prostředí daleko víc.
Vedle silnice vedoucí k obří elektrárně je postavený rybník a z něj vedou dva zvláštní toky. Na jednom je závodní trať pro vodní slalom, druhý má jakoby vodní schody. Je to rybí přechod, který od řeky vede až nahoru do nádrže. Ryby právě tudy mohou překonat onen skoro 200metrový rozdíl mezi hladinami. Tady starost elektrárny o životní prostředí, které výrazně narušila, zdaleka nekončí.
Návštěvníky láká na malou zoo
Kde začala, vypráví Gustavo Bonas z nadace založené elektrárnou Itaipú: „Napouštěním přehrady se vzal domov obrovskému množství zvířat. Muselo se pro ně tedy postavit útočiště a vysázet rozsáhlý les.“ Část rezervace je přístupná i návštěvníkům. Elektrárna je sem láká na malou zoologickou zahradu, aby se pochlubila svou péčí o přírodu. Třeba o harpyje, které jsou v obří voliéře.
Procházíme dál lesem a najednou Gustavo říká, abychom se zastavili a nadechli se. Takhle nějak prý voněl prales, který byl kolem břehů původní řeky. Aby měla také zvířata kam utéct, vysadili po celé délce budoucího břehu přehrady nový les. Ze začátku tady ve školce pěstovali až milion sazenic stromů ročně – roste tu přitom přes tisíc různých druhů stromů.
Zalesňovací program
Gustavo říká, že jsem určitě prvním Čechem, který tady zasadil semínko, a stal se tak součástí největšího zalesňovacího programu, který kdy nějaká elektrárna vytvořila. Sázíme společně s návštěvnicí Jacqueline Barcelos, která přijela s manželem obdivovat hlavně elektrárnu. Že tady hned vedle najdou něco jako zoologickou zahradu, kterou provozuje sama elektrárna, to nečekala. Jak říká, přehrada i její vnitřek s turbínami, na oba dva zapůsobily. Ale teď, poté, co navštívili i ekologický projekt, je nadšená, jak se firma stará o životní prostředí.
V některých případech se elektrárně podařilo vrátit zvířata i do volné přírody, třeba s tapíry, ale s většinou zvířat to je podle Gustavo Bonase těžké. Například harpyje potřebují k životu ve volné přírodě 100 tisíc hektarů a to tady nikde není. Tak snad se to zlepší, aby se mohlo přírodě ještě něco vrátit, když už tady ona člověku tolik v podobě elektrické energie dává.
