Ekoterorista aneb Nositelé jediné pravdy
Říká vám něco jméno Joseph Dibee? Asi nikoli. Tenhle Američan byl třináct let na útěku před zákonem - dokud ho v srpnu nezatkli Kubánci a nevydali zpět do jeho vlastni. Odůvodnili to tím, že Kuba ctí své mezinárodní závazky a dohody se Spojenými státy. Pozoruhodné: vždyť donedávna byly USA pro Kubu imperialistickým satanášem, jemuž se vstřív nevychází, neb by se ,,ostrov svobody" se zlou potázal.
Vidno, že vztahy se vylepšily - a že je to Kubáncům vhod. Je to ovšem i signál do Bílého domu, jehož nynější vládce nehledí na Kubu vlídně. Ostrovní stát tím Donaldu Trumpovi vzkazuje: spolupracujme, vyplatí se to oběma stranám.
Kubánci navíc neměli důvod, proč Dibeeho - jehož zadrželi na palubě letadla směřujícího do Ruska - chránit. Poté co v roce 2005 uprchl z USA, žil střídavě v několika zemích, nejen na Kubě a nejen v dalších latinskoamerických zemích, ale také třeba v Rusku a Sýrii (měl ruský a syrský pas). A krom toho, Dibee není „politický“. Mají-li pravdu američtí vyšetřovatelé, je to kriminálník. Navzdory tomu, že FBI o něm mluví jako o teroristovi a americká média jako o ekoteroristovi. Ono se to nevylučuje. Hned uvidíme proč.
Buňka, v níž tento muž působil, spáchala podle vyšetřovatelů v letech 1995-2001 více než čtyřicet trestných činů. Celková hmotná škoda přesáhla 45 milionů dolarů. Dibee a jeho spoluspiklenci, celkem tucet lidí, si zvláště potrpěli na zakládání požárů. Terorizovali pět amerických států - Oregon, Kalifornii, Colorado, Washington a Wyoming - a útočili na objekty, kvůli nimž podle jejich názoru trpěla zvířata. Člověk pochopí, že terčem byla koňská jatka v oregonském Redmondu. Zato je těžké pochopit, proč museli Dibee a jeho druzi pálit stavení u výběhu pro divoké koně v kalifornském Susanville. Nebo zahradnické středisko při Washingtonské univerzitě. Anebo domy v lyžařském středisku Vail v Coloradu (jen tady škoda za 26 milionů dolarů). Ale Dibee by nejspíš řekl, že lyžařské středisko, stejně jako federálně spravovaný výběh mustangů, je neodpustitelným zásahem do přírody. A že jsme povinni toto osudové pomýlení napravit. Jakýmikoli prostředky. Zkuste se s lidmi Dibeeho typu přít. Neuspějete. Jedinými nositeli pravdy jsou přece jenom oni! A pouze oni vědí, jak tuto pravdu prosadit.
Shodou okolností čtu právě teď Pekařova Žižku. A jsem u táborů. Bratři táborští, praví se tu, jsou „vojsky vyslanými Bohem, aby církev zbavila veškerého pohoršení, aby oddělila spravedlivé od zlých a bila ty, kteří se zprotivili zákonu Kristovu“. Tatáž opovážlivost jako u Dibeeho a jeho kompliců. Jen my víme, co je pravda. A proto spálíme každý obraz a sochu, protože je psáno: „Neučiníš sobě rytiny ani jakého podobenství.“ Kostely nejsou chrámy Boha, ale ďábla, pročež je také spálíme. Spálíme i kláštery, poněvadž jsou to peleše lotrovské, založené v rozporu s božím zákonem: Kristus nerozkázal svým učedníkům, aby se zavřeli za zdmi, on chtěl, aby chodili po světě a kázali. Stejně tak vypálíme fary. Potřebovali je apoštolové? A vybírali snad desátky? Ne, oni se spokojili s almužnami. Ty musejí stačit i dnešním kněžím.
Od pálení budov bývá někdy - a hlavně v některých dějinných údobích - jen krůček k pálení lidí. Joseph Dibee tak daleko nezašel (na rozdíl od táborů, ale i od jejich protivníků, abychom byli právi věci), ovšem psychologicky to blíženec táborů bude. Takže se nedivte, že na otázku federálního soudu v oregonském Portlandu, zda se cítí vinen, odpověděl záporně. Nicméně...Dibeemu je teprve padesát a někteří fanatici s lety zchladnou. Jistě víte, jak dopadl Tábor. Nakonec se úslužně sklonil před Zikmundem. A pokorně od něj převzal městský znak.
