Ekofarmářka by život na hřebeni Krkonoš neměnila
Vyjet na hřeben Krkonoš lanovkou umí každý. Ovšem zůstat tam celou zimu, to už pro každého není. Třeba Markéta Kraiplová to zvládá bez problémů a ještě si u toho libuje. Možná proto, že jí na Lesní boudě dělají společnost ovce a kozy a sem tam nějaký ten turista. Jestli vás vítr neodnese z hřebenu, tak se na nejvýše položené biofarmě v Česku (1100 m n. m.) můžete zastavit a ohřát.
Vlekaři nad Pecí pod Sněžkou každý týden upravují desítky kilometrů tras. Také na Lesní boudu, kde zapustila kořeny Markéta Kraiplová. Žije tu patnáct let a farmaření na hřebeni je pro ni srdeční záležitost.
,,Je to krásný život. Doporučovala bych to každému, kdo má rád trošku dobrodružství, miluje přírodu, samotu a neskutečné příběhy,“ tvrdí farmářka.
U Lesní boudy stojí stáj pro dvacet ovcí a koz. Solidní stavení je nutnost. „Původně jsme měli jen přístřešek. Jak běžela léta, tak jsme vybudovali stáj, aby se tu dala přežít krutá zima, kdy tu zuří vánice,“ vysvětluje.
“Myšlenka lidí ze správy národního parku je, aby zvířata spásala louky. Je to ojedinělé. Samozřejmě není mnoho lidí, kteří žijí na hřebenech a mají takové stádečko, protože to obnáší hodně práce navíc. Máme produkci vlastního masa, zpracováváme i vlnu. Kamarádka, která má vlastní mlékárnu, z našeho mléka vyrábí sýry,“ přibližuje Markéta Kraiplová.
Život na horách je často těžký, přesto by Markéta Kraiplová neměnila. „Stačí se jen rozhlédnout. Ještě pořád to beru romanticky. Těch dvacet pět ovcí a koz je opravdu takový koníček,“ dodává.
Zobrazit Lesní boudu v Krkonoších na větší mapě
