Egyptská jízda králů a královen. Jak vládci Egypta po třech a půl tisících letech ožili

27. červen 2021

Staré dámy a pánové v mumifikované podobě se stěhovali z káhirského Egyptského muzea po nábřeží Nilu až k novému Národnímu muzeu egyptské civilizace. Reportáž zpravodaje Českého rozhlasu na Blízkém východě Štěpána Macháčka přibližuje, jak akce probíhala.

Už během loňského podzimu se v egyptských médiích opakovaně objevovala informace, že to následující týden vypukne. Jak už to v Egyptě bývá, po informaci následovalo oficiální dementi. Dvaadvacet velkých vládců Egypta v mumifikované podobě se však zatím nikam nestěhovalo. Spekulace o dlouho očekávaném přesunu tři a půl tisíce let starých dam a pánů přiživovaly i speciální vozy, které se vloni v prosinci objevily na náměstí Tahrír před Egyptským muzeem. Nesly na sobě jména velkých králů a královen. Loni šlo ale jen o generální zkoušku. Naostro vše vypuklo až letošního 3. dubna, tedy na Bílou sobotu západních Velikonoc.

Show pro obrazovky

Původně jsem očekával davy Egypťanů, kteří budou stát podél káhirských ulic a mávat nebo salutovat svým projíždějícím předkům. Představoval jsem si to jako pohřeb Umm Kutthum v roce 1975, kdy miliony lidí doprovodily nesmírně populární egyptskou zpěvačku na její poslední cestě. Tentokrát to ale bylo jiné. Miliony diváků měly procesí faraonů a faraonek sledovat u svých televizních obrazovek. A právě pro obrazovky byla celá velká show určená. Přímo na místě mně to však přišlo poněkud méně velkolepé, než když jsem pak tu parádu viděl znovu v televizním sestřihu. Podél trasy celého průvodu, tedy na náměstí Tahrír, na nábřeží Nilu ani podél ulice k novému Muzeu egyptské civilizace nesměl žádný smrtelník stát. Trasa byla vyhrazena jen pro dvaadvacet nesmrtelných. Důvody byly bezpečnostní i zdravotní. Úřady se uprostřed nejasné situace pandemie koronaviru v Egyptě snažily velkému shromáždění lidí vyhnout.

Přesun mumií v Káhiře

Nakonec tak mohli vládce starověkého Egypta osobně pozdravit jen novináři z nevelké tribuny přímo na náměstí Tahrír a na novém místě jejich dlouhého odpočinku je přivítali diplomati a hlavně současný vládce Egypta – prezident Abdal Fattáh Sísí. Jak už to v téhle zemi chodí, nebyl ani v případě procesí faraonů žádný spěch. Na místě jsme měli být jako novináři ve tři hodiny odpoledne, aby byl prý čas se usadit, než všechno v šest večer vypukne. Uprostřed kruhové křižovatky na Tahríru se ze soumraku stále zřetelněji vynořuje nasvícený obelisk a čtyři sfingy s beraní hlavou. Na náměstí je přivezli během loňského roku z jejich původních lokalit u města Zagázíg a z Luxoru a jejich instalace uprostřed rušné křižovatky a masivních exhalací vyvolala mezi odborníky silnou kritiku.

Transportní automobily byly speciálně upravené tak, aby mumie netrpěly otřesy.

Vypuklo to v sedm hodin večer, kdy už na Káhiru padla tma a světelné efekty měly šanci náležitě vyniknout. Paráda ovšem nezačala průvodem faraonů, ale prohlídkou nového muzea prezidentem Sísím, kterou nám novinářům promítali zhruba hodinu na velké obrazovce. V osm hodin se konečně dává něco do pohybu. Nastupují vojenští bubeníci, následuje estráda Staroegypťanů a Staroegypťanek, všude je spousta barevných světel, do tmy září krásně nasvícené průčelí starého Egyptského muzea a z jeho zahrady vyjíždí první vozidlo. Na sobě má nápis v arabštině a v hieroglyfické egyptštině, uvádějící jméno krále Sekenenreho. Ostatky panovníka 17. dynastie, který zemřel před třemi a půl tisíci lety, se vezou ve speciální schráně uvnitř vozidla, ukryté před zraky diváků.

Čtyřkolové vojenské transportní automobily byly speciálně upravené tak, aby mumie netrpěly otřesy, a zamaskované do tvaru staroegyptských slunečních bárek. Na discích vozů se otáčejí sluneční kotouče. Trasa od Egyptského muzea po nábřeží Nilu až k novému Národnímu muzeu egyptské civilizace dostala nový rovný asfaltový koberec, aby se těla faraonů nenatřásala na nerovnostech. Mezi čtyřmi královnami a osmnácti králi projíždí i vozidlo se snad nejznámějším egyptským panovníkem Ramessem II.

Novodobé sluneční bárky

To, že vozidla připomínají sluneční bárky, je velmi symbolické. Ve starém Egyptě totiž bývala nabalzamovaná těla zesnulých panovníků přepravována z východního břehu Nilu do říše mrtvých na západním břehu právě posvátnými loděmi. A tady je panovníků hned dvaadvacet a kolona slunečních bárek je přepravuje do – alespoň zatím – posledního místa jejich odpočinku. Nové muzeum ale leží na břehu východním, takže kdo ví, třeba je ještě nějaká cesta během jejich hodně dlouhého posmrtného života čeká. Králové a královny poměrně svižně odjeli ve svých vozech z náměstí Tahrír na nilské nábřeží a podél řeky během několika málo desítek minut dorazili na své nové místo v Národním muzeu egyptské civilizace v káhirské čtvrti Fustát. Krásné podívané je konec, utichá hudba, novináři se trousí z pódia, pohasínají slavnostní světla. Po více než sto letech tak slavné Egyptské muzeum na Tahríru přišlo o své slavné nájemníky.

Přesun mumií v Káhiře

Ještě pár dní před transportem královských mumií jsem si povídal s ředitelkou starého Egyptského muzea Sabáh Abd ar-Rázik Sadíkovou: „Královské mumie jsou v tomto muzeu od roku 1902, od chvíle jeho otevření. Určitě budu smutná, když budou mumie odvážet, vždyť jsou to největší panovníci Egypta, včetně Ramesse II., Thutmose III. nebo Amenhotepa III.“ Ředitelka Sabáh Abd ar-Rázik Sadíková se při rozhovoru ve své pracovně více méně utěšovala výčtem exponátů, které ve staré budově i nadále zůstanou. „Staré muzeum bude určitě atraktivní i nadále, vylepšujeme expozici, děláme nové vitríny a nasvícení, budova dostala krásný původní kabát, který měla v době svého otevření.“

Mumie jsme k přepravě chystali několik měsíců.
ředitelka Egyptského muzea Sabáh Abd ar-Rázik Sadíková

Podle ředitelky Egyptského muzea byla příprava na náročný transport mumií starých tisíce let důkladná. „Mumie jsme k přepravě chystali několik měsíců. Každá bude v uzavřeném průhledném pouzdru v dusíkové atmosféře, bude v ní konstantní teplota a vlhkost. Pouzdro pak bude na voze uložené do schrány, která je vymyšlená tak, aby se během jízdy mumie vůbec neotřásala.“ Sadíková říká, že staré, původní muzeum na Tahríru bude přitahovat turisty i bez mumií. Jestli je o tom přesvědčená i vnitřně, to jsem neuměl odhadnout.

Co nabídnout bez mumií?

Úplný opak si myslí turističtí průvodci, kteří v Egyptském muzeu pracují už celá desetiletí. Postávají před vchodem na zahradě muzea a s oficiální visačkou na krku nabízejí v různých jazycích své služby. Mahásin Sajjidová je absolventkou fakulty turismu a provází v angličtině: „Ty mumie jsou takové naše děti. Bude to pro nás těžká chvíle, až odsud odjedou do jiného muzea. Zůstanou tady sice sbírky královny Hatšepsut, krále Achnatona, ale když odvezou Tutanchamóna a mumie, nic sem lidi nepřitáhne.“ O práci se Mahásin bojí, ale nikam se jí odcházet nechce. „Já tu trávím celé dny. Kdybych měla jít pracovat jinam, bude to pro mě těžké. Cítím se tu jako doma.“

Přesun mumií v Káhiře

Další průvodce Tárek Kamátí tu provází už patnáct let v angličtině a němčině: „Úřady tohle muzeum totálně zabily. Je mrtvé. Kdo z turistů bude mít čas navštívit v Káhiře hned tři velká muzea? Navíc každé v úplně jiné části města? Skrze všechny ty dopravní zácpy? Když odtud odvezou Tuntanchamónův poklad a královské mumie, proč by sem pak ještě někdo chodil?“ Tárek si myslí, že by se jak nové Velké egyptské muzeum v Gíze, tak Národní muzeum egyptské civilizace ve Fustátu měla využít jinak: „Kdyby trošku přemýšleli, tak by vytáhli artefakty z přeplněných skladů, a ty by vystavili v novém muzeu. A tady by nechali Tutanchamónův poklad a sál s mumiemi, aby se sem lidé na ně chodili dívat.“ Tárekovu rozčilení přitakává další průvodce Ahmad Darwíš, ten tu pracuje dokonce pětatřicet let, a to už je kus života. „Jiná muzea byla dřív paláce nebo zámky. Tohle ne. Podívej, támhle je to napsané. Postavené bylo roku 1901, otevřené o rok později.“

Objevy mumií na západním břehu Luxoru byly oznámené v letech 1881 a 1898.

Egyptské muzeum na Tahríru bylo skutečně dlouhodobým domovem mumifikovaných králů a královen. Bylo vlastně pro ně stavěno záměrně. Objevy mumií ve dvou skrýších na západním břehu Luxoru byly oznámené v letech 1881 a 1898. Poté se stěhovaly po několika bývalých muzejních budovách v Káhiře, než byly uloženy v nové budově na náměstí Tahrír, tehdy nesoucím název Ismáílíja. Umístění v samotném centru metropole ale nedávno ukázalo své slabiny. Revoluce v roce 2011 přinesla dočasné oslabení bezpečnosti v egyptských ulicích. Policie se na čas stáhla před protesty do ústraní. Během rabování se pachatelé vlámali i do Egyptského muzea a několik mumií poškodili. Nejcennější exponáty postupně míří z Tahríru do dvou nových muzeí: takzvaný poklad panovníka Tutanchamóna do Velkého egyptského muzea v Gíze, které se teprve dokončuje, a královské mumie do Národního muzea egyptské civilizace v káhirské čtvrti Fustát. Dvaadvacet mumifikovaných panovníků tam 3. dubna, na konci královského procesí, přivítal s vojenskými poctami prezident Abdal Fattáh Sísí. Jeho političtí odpůrci nazývají novodobým faraonem právě jeho.

Hrobka v muzejním údolí

Ahmad Ghonajm, výkonný ředitel Národního muzea egyptské civilizace, popisoval práce na mumiích krátce po jejich příjezdu takto: „Mumie dorazily v pořádku, teď se pracuje na jejich sterilizaci, nejdřív jsme je tedy vyjmuli z pouzder, ve kterých je přivezli, a postupně je připravujeme na expozici v sále královských mumií,“ říká. O čtrnáct dní později už se mumifikovaní králové a královny ukázali veřejnosti. „Sál mumií vypadá jako hrobka v Údolí králů, ztlumené nasvícení a černé stěny mají v návštěvníkovi vzbuzovat pocit, že je skutečně uvnitř hrobky. Vedle mumií jsou umístěny součásti pohřební výbavy, které se našly, jsou tam rakve, ve kterých byly pohřbené, a také vysvětlení, co bylo příčinou smrti toho kterého panovníka.“ Ředitel Ahmad Ghonajm vysvětluje, proč se v Káhiře dokončují hned dvě velká muzea a jaký bude mezi jejich expozicemi rozdíl: „Velké egyptské muzeum v Gíze bude zaměřené na faraonskou civilizaci a poklad krále Tutanchamóna se stane jeho ikonou. Ovšem naše muzeum ve Fustátu se nesoustředí na samotnou faraonskou civilizaci, jak vidíte. Pojednává egyptskou civilizaci ve všech jejích obdobích.“

Ředitelka Egyptského muzea Sabáh Abd ar-Rázik Sadíková

Expozice Národního muzea egyptské civilizace zatím není nijak rozsáhlá. Návštěvník prochází kolem dokola hlavního sálu jednotlivými obdobími Egypta, počínaje prehistorickým obdobím, jež znázorňuje vitrína s pazourky a kosterními lidskými ostatky, přes období Staré egyptské říše s exponáty podobizen různých faraonů či pohřebních výbav a postupně následuje řecko-římské, islámské a moderní období Egypta. Je to tedy takový příběh celé egyptské historie s výběrem typických exponátů pro dané období. Už teď je ale jasné, že největším lákadlem nového Národního muzea egyptské civilizace bude právě expozice mumií slavných faraonů. Národní muzeum egyptské civilizace a brzy snad i Velké egyptské muzeum v Gíze budou hlavními zastávkami na turistické trase egyptskou metropolí. Jestli na ní zůstane i staré Egyptské muzeum na Tahríru v krásné budově z počátku 20. století, tím si v tuto chvíli není nikdo jistý.

autor: mac
Spustit audio

Související

Více o tématu