Egypťané oslavovali narozeniny vnučky proroka Muhammada. Zněly modlitby i vuvuzely

V Egyptě začala sezóna maulidů – oslav narozenin islámských světců. Egyptský maulid je zároveň hlučná pouť, která se hodně podobá českým křesťanským poutím. Patří k ní různé atrakce, kejklíři, trhovci a prodavači pouťových sladkostí.

Narozeniny světců a modlitby k jejich hrobům patří mezi lidové podoby islámu. Ortodoxní duchovní je odsuzují a extremisté dokonce takové hrobky ničí. Jak ale ukazují Egypťané, životu žádný učený imám neporučí.

„Oslavujeme narození Sajjidy Zajnab, vnučky proroka Muhammada. Lidi tady prorokovu rodinu milují,“ říká Abd an-Násir, opírá se o pouliční stánek a odpočívá od mumraje všude kolem.

Lidová veselice bude trvat až do rána a už teď tu do tmy září milióny barevných žárovek a blikající stánky prodejců všeho možného.

Čtěte také

Na koberci před mešitou

Stojíme na prostranství přímo před mešitou Sajjidy Zajnab, která v sobě ukrývá údajnou hrobku této světice. Přijeli sem za ní lidé z celého Egypta, na chodnících si rozbalili koberce.


Derviš je arabské označení stoupence některého z alternativních muslimských náboženských směrů, nejčastěji súfijského mystického řádu.

Třeba hned vedle mne se právě čtyři starší pánové na svůj koberec usazují, připravují si vařič, konvici na čaj a karty. „To jsou dervišové, ti milují prorokovy příbuzné úplně nejvíc,“ vysvětluje Abd an-Násir „Nechají doma své rodiny, své děti, přijedou sem a tady třeba týden vegetují. Po závěrečné Velké noci se vrátí zase do svých vesnic.“

Dervišů v dlouhých košilích a hadru omotaném kolem hlavy jsou tu tisíce a neustále mizí v útrobách rozsvícené mešity. „Tady venku je to prostě jen takový jarmark. Ale tam uvnitř, v mešitě, tam jsou ty skutečné oslavy,“ dodává Abd an-Násir, a tak se tam vydávám i já.

Posvátná tlačenice

Každým krokem blíž k mešitě tlačenice houstne. Mezi lopatkami cítím stále větší tlak něčí ruky, nevybíravě mě posunuje dopředu, jako bych snad měl kam postoupit. Vraty před sebou už vidím rozzářený interiér mešity, zouvám si boty.

Dav popohání ve dveřích mešity muž s rákoskou

Pak nade mnou zasviští rákoska, to zřízenec stojící ve dveřích na vyvýšeném soklu urychluje náš průchod dveřmi.

V mešitě vládne totální anarchie. Dokonce i tady venkované polehávají, spí, hodují. Nějaký kluk tady prodává burek, pečené šátečky s datlovou náplní. Většina lidí se cpe do místnosti s hrobkou Sajjidy Zajnab. Přes jejich hlavy zahlédnu, jak uvnitř líbají kovové mříže, které hrobku oklopují.

Čtěte také

Tak trochu jiná pouť

„Tohle je podle správného islámu. My si tu jen připomínáme narozeniny Sajjidy Zajnab, nic víc,“ přesvědčuje mě nějaký muž z davu, že tyhle lidové obřady jsou krystalicky čistý islám.


Súfismus je mystická forma islámu. Cílem následovníků súfismu je pomocí zvláštních praktik přivést věřícího blíže k Bohu.

V jedné části mešity se právě seřadilo dervišské bratrstvo – asi stovka pánů v bílých pláštích a s bílými čepičkami –, rytmicky se zaklánějí a předklánějí, opakují jméno Boha a světců a dostávají se přitom do mírného transu.

„Ano, jsou tady súfíjové. To je ale ten správný súfizmus, ten je podle islámu,“ snaží se pán, abych si náhodou nemyslel, že jsou to nějací sektáři.

Čtěte také

Ze zhuštěné duchovní atmosféry mešity mě dav vyplivnul zpátky na prostopášnou ulici. Tady se fotí holky v sexy upnutých kalhotách s rozpustilými pouťovými čepicemi, šlapou mezi chudými venkovany na kobercích. Jsou tu kolotoče a houpačky svařené na koleni v garáži i otravné vuvuzely, které zaplavily už i maulid vnučky Proroka Muhammada.

autor: mac
Spustit audio