Eduard Janota zůstává

14. prosinec 2009
Radiofórum

Ministr financí Eduard Janota, rozčilený z toho, že mu poslanci ve sněmovně částečně poničili rozpočtové dílo, nakonec zůstává ve funkci. Upřímně řečeno od počátku nebylo pochyb, že zůstane. Jeho odchod by postrádal smysl, a to především s ohledem na to, jak si vláda sama definovala důvod své existence.

Janotův odchod z postu ministra financí v situaci, kdy se Česká republika propracovává k rekordním úrovním rozpočtového schodku, který je ovšem v porovnání s největšími evropskými hříšníky pořád poloviční, by byl silným politickým činem, který by mohl rozkmitat celou vládu. Jenže Fischerův kabinet, a premiér to dnes opět potvrdil, nechce být politický. Vylučuje pravolevé protivy a sází na odbornost. A v takovém případě, vzdor všem nepříjemným provozním souvislostem, je Janotovo setrvání ve vládě logické.

Ministr financí předem věděl, že jeho role bude spíše přípravná a konzultační, protože rozhodnutí spojená s tak výsostně politickým zákonem, jakým je státní rozpočet, bude na politických stranách. To, že Janotu rozzlobil způsob, jakým se nedodržují dohody ve sněmovně, je pouze projevem osobního vnitřního sporu, který si na chvíli připustil k tělu - je jako nepolitický odborník součástí z definice politické exekutivy, přesto nemá faktické výkonné pravomoci.

Ministr financí tento krátkodobý souboj přestál nikoli tím, že by důrazně vykročil směrem k politickému poli, že by se stával politikem, nýbrž tak, že se vrátil do původně vymezených mantinelů Fischerovy vlády. Bude dál hrát roli odborníka, který připravuje množství konkrétních materiálů k veřejné politické diskusi, a pak se bude dívat, jak politici rozhodují.

Mohli bychom tomu říkat "politická schizofrenie", ale šlo by o označení příliš odsuzující, které by zakrylo nespornou pozitivní stránku takové pozice. Ta spočívá v možnosti provést důkladnou revizi státních financí, již by nová vláda, ať bude mít jakoukoliv barvu, mohla podle politické volby prakticky ihned realizovat. Od ministra, který původně přišel na půl roku a vynuceně zůstane rok celý, se nic politicky výraznějšího ani nečekalo. Ale bylo by to tak málo, když si za sedmnáct let existence českého státu na něco tak základního nikdo z politiků nenašel čas?

autor: Petr Fischer
Spustit audio