Dušený klokan a kočka obložená krysami. Přečtěte si, jak Francouzi hodovali před 149 lety
Objevil jsem unikátní francouzský jídelní lístek vydaný 25. prosince roku 1870, tedy na den přesně před 149 lety. Hrdě se v něm uvádí, že speciality jsou servírovány v 99. den obležení Paříže v době prusko-francouzské války.
Jako předkrm: máslo, ředkvičky, plněná oslí hlava, sardinky. Dále se podávalo pyré z červených fazolek s krutóny. Polévku reprezentovalo sloní consomé. Mezi dalšími chody je na starobylém jídelním lístku nabízena velbloudí pečeně a dušený klokan. Potom antilopí terrina a medvědí žebírka, řeřichový salát a spousta dalších nevídaných delikates.
Celé tohle fantastické menu z roku 1870 je doplněno kočkou obloženou krysami a nakonec vlčí kýtou v jelení omáčce. Ve Francii je zvykem končit hodování sýrem, takže jako dezert je nabízen sýr gruyére a samozřejmě výběr vín ne menších značek než Mouton Rothschild, Romanée Conti či Latour Blanche.
Výsměch pruským generálům?
Jméno této restaurace není důležité, stejně už mají dnes zavřeno. Komické na tom všem je, že německý kancléř Bismarck se tehdy rozhodl neposílat vojáky do pouličních bojů a spoléhal na to, že Paříž dožene ke kapitulaci hlad. Paříž ale vždy žila svým specifickým životem.
Co to asi bylo za kuchaře? Že by použil prostě všechno, co během obléhání zbylo, a nebo je tohle meníčko napsáno jako výsměch pruským generálům? Nevím, ale autentičnost písma a vybledlého papíru starého téměř 150 let hovoří jasně.
Dokud se zpívá...
Čtěte také
Jak to tehdy opravdu bylo? To víte, Francouzi, to je výkvět nejslavnější gastronomie na světě. Když se tak dívám na ten neuvěřitelně pestrý a exotický jídelní lístek, vypadá to, jako by vyhladovělí Pařížané vybrakovali zoologickou zahradu, zámecká terária šlechticů a pak ještě přidali vše, co se jim připletlo do cesty, nevyjímaje všudypřítomné hlodavce z pařížské kanalizace.
Co si budeme povídat, když je hlad, člověk sní prakticky všechno. Já ovšem nepochybuji, že mistrovství francouzských šéfkuchařů excelovalo i při této nebývalé vánoční hostině, kdy Paříž úpěla téměř sto dnů v neprodyšném válečném obležení. Dokud se zpívá, ještě se neumřelo!
