Dunění explozí, záblesky a spálený vzduch. Kyjev o víkendu čelil mimořádně silným útokům

Kavárnu v poškozeném památkově chráněném domě přímo naproti troskám tržnice hned ráno po útoku znovu otevřel pan Oleksij.

„Fungovali jsme i předtím a hned jsme všechno začali opravovat, ale ještě se nám nepodařilo dát to úplně do pořádku. Musíme zasklít vchodové dveře, ale podepřeli jsme už střechu, aby nikomu nespadla na hlavu. Budova byla postavena v roce 1899. Za dobu trvání války je to už pátý nebo šestý přílet do této čtvrti, takže s rychlými opravami máme zkušenosti,“ popisuje.

Oleksij se při opravách spoléhá hlavně na vlastní síly a prostředky. „Existuje postup pro náhradu škod. Musíme ale napsat oznámení na policii a ta zahájí trestní stíhání. A už v době stíhání získáváme nárok na určitou kompenzaci. To je jediná možnost, protože město nám nepomůže,“ vysvětluje.

„Darebáci, lumpové“

Ne všichni si obrovské ruiny přicházejí vyfotit. Je tu také hodně starších lidí, kteří se přišli podívat na místa, kam rádi chodili nakupovat. Jako paní Julija a Svitlana.

„A co si o tom mám myslet? Jsou to prostě darebáci. Rusové jsou lumpové. V nákupním centru Kvadrat jsem si vždy kupovala oblečení, chodili jsme do McDonaldu, bydlím totiž za rohem. Té tržnice naproti mi líto není, protože spíš hyzdila tohle místo, ale obchoďák mi bude chybět, už ho nebude možné zrekonstruovat,“ říká jedna z žen.

„Je to velmi smutné. Chodili jsme do jídelny Puzata Chata a do samoobsluhy Silpo. Byla tam spousta šikovných obchůdků. Myslím si, že Rusové mířili na sousední továrnu, ale v ní už nic nebylo, tu už dávno zničili. Před deseti dny mi tady v tržnici jeden hodný pán opravil porouchanou věc, tak jsem mu chtěla jít poděkovat a něco malého mu dát. To už nestihnu. Je mi líto, že tolik lidí přišlo o práci. Co budou teď dělat?“ doplňuje druhá z žen.

„Nejtvrdší noc“

Mohutný víkendový útok na Kyjev na vlastní kůži zažil i Paul Safko, který sem přijel vyškolit ukrajinské odborníky v zacházení s českou stanicí na digitalizaci kulturních památek.

„Byl jsem tu během té nejtvrdší noci – možná za celý minulý rok – a než jsme stačili najít úkryt, byli jsme venku na otevřeném prostranství. Sestřelili jeden z těch dronů Šáhid přímo nad námi. Ukrajinci, kteří jsou po těch čtyřech letech otrlí, to všichni natáčeli na své iPhony. Třísky padaly dolů asi 300 metrů od nás. Pak jsme samozřejmě utekli do úkrytu,“ popisuje.

Útoky prý trvaly asi do pěti ráno. „Od půl desáté večer do pěti ráno útoky nepřestávaly. Hypersonické střely Kinžal a Orešnik byly slyšet, jak se blíží z dálky, a pak najednou prosvištěly přímo kolem nás. Samozřejmě je tu velmi aktivní protivzdušná obrana, takže z Ruska nad námi přelétávaly střely a pak Ukrajinci palbu opětovali a sestřelovali drony – v tom byli velmi úspěšní,“ říká Paul Safko.

Záblesky a spálený vzduch

A potvrzuje, že jde o úplně jiný zážitek než z obrazovky.

„Žádná televize vám dunění a basy z explozí nezprostředkuje. Bylo zajímavé, že při každém sestřelu byl cítit spálený vzduch. V noci byly vidět záblesky a bylo cítit, jak hořící trosky padaly z oblohy,“ popisuje Paul Safko.

„Fyzický zážitek je úplně jiný, než jaký má člověk z médií. Když tohle zažijete, tak pochopíte, v čem Ukrajinci žijí čtyři roky. A děje se to každou druhou noc,“ dodává.

V číslech to bylo 90 raket a 600 dronů.