Důležité je, aby se Vávra bál sám o sebe a dokázal odhadnout nebezpečí, myslí si jeho maminka

„Mě to samozřejmě děsí, protože je to nebezpečný sport,“ říká jeho maminka Jana Hradilková. Podle ní není důležité, aby se o něj bála, ale aby se Vávra bál sám o sebe, aby byl schopný odhadnout nebezpečí.

„Dřív se strašně bál vody,“ dodává a vzpomíná, že když mu bylo tak 5 nebo 6 let, byly se s kamarádkou a partou dětí koupat. Všechny se vykoupaly, ale Vavřinec byl na její kamarádku drzý. Ta ho hodila do vody a on šel okamžitě ke dnu. Maminka ho musela vytáhnout.

To je příhoda z rybníka, z klidné vody. Když bylo Vávrovi 12, jeho starší bratr Vašek se topil ve vodě divoké, při tréninku na kanále v pražské Troji. Čtvrthodinu trvalo, než se jeho bezvládné tělo podařilo z peřejí vytáhnout, a 5 dní, než se probral z kómatu.

Vávra to celé viděl, včetně toho, jak tělo jeho bratra nemohli z vody dostat. „Člověk si dovede těžko představit, co to pro něj v tu chvíli znamenalo, ale já naopak ráda vzpomínám na to, že to dobře dopadlo,“ říká Jana Hradilková. I nepříjemné události a také třeba tvrdé lékařské diagnózy se snaží Hradilkovi brát pozitivně.