Držitel Českého lva, herec Stanislav Zindulka

Host (Stanislav Zindulka): Ten příběh samozřejmě je tím, co říkáte Vy, ale já si myslím, že je to hlavně příběh o přátelství a o lásce, čili o těch dvou největších hodnotách, které vůbec v životě máme, proto je asi ten film tak přitažlivý a proto asi tak hodně říká a proto ho lidi tak velmi dobře slyší, vnímají a asi proto se jim líbí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste mi vlastně neodpověděl na moji druhou otázku. Chtěl jsem se zeptat na to, proč si vysvětlujete nebo jak si vysvětlujete, že v době, kdy se prý do kina chodí hlavně na akční filmy a thrillery, tak má takový úspěch tento komorní příběh na zdánlivě neatraktivní téma, ale čím to, že je srozumitelný i lidem v zahraničí, protože sbírá cenu za cenou a třeba ve Spojených státech se hraje, jak jsem se od Vás dozvěděl, ve třech tisících kinech?

Host (Stanislav Zindulka): Včera jsem mluvil s panem Jiřím Hubačem, tak mi říkal, že ve třech tisících kinech. No to je velice potěšitelné, to není běžné, aby se v Americe hrál evropský film vůbec, natož český film. Ale my jsme, myslím, utekli nějak od otázky, na co jste se to ptal předtím? Jo, proč si myslím, že je ten film úspěšný? No já si myslím, že právě proto, co jsem říkal v té minulé odpovědi. Já si myslím, že valná část lidí, tvrdím si říct, že většina, má těch akčních filmů plný zuby a že Ti, co na ty filmy chodí, tak to je jistá skupina, která není zas tak strašně početná, jak se nám zdá, ale filmů s takovouhle tématikou a s takovouhle hloubkou je poměrně málo a lidi ho vyhledávají, protože v tom šíleném chvatu, v takové té narůstající brutalitě, o které každý den víme, protože ji neustále zveřejňujeme, v takovém tom zvláštním chaosu a určité nejistotě, každý hledá takový nějaký lidský přístav klidu, štěstí a já si myslím, že v tomhle filmu ho nachází, že proto za ním jde. Já to mám ověřeno, protože ten film vyprovokuje diváky natolik, že se osmělí Vás zastavit na ulici, že Vám poděkují a vidíte, že děkují upřímně, že jim to skutečně něco dalo, o to větší radost, o to větší splnění toho smyslu a to vždycky člověka pohladí, když vidí, že ta práce, kterou dělal, má nějaký smysl a někam střílí a dopadá.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já mám dojem, že režisér Vladimír Michálek je dost svérázný režisér. Jak se Vám s ním spolupracovalo?

Host (Stanislav Zindulka): Já jsem na tu otázku už odpovídal mnohokrát. Jednoduše řečeno, spolupracovalo se mi s ním báječně, skutečně báječně. Byl to vlastně první režisér, který před natáčením tak dlouho s námi zkoušel. Ono se nedá říct doslova zkoušet v tom vlastním slova smyslu, ale dlouho před vlastním natáčením jsme se scházeli s režisérem a hlavně teda s Vlastíkem Brodským, povídali jsme si o tom filmu, hledali jsme jeho barvy, hledali jsme určité styčné body s námi, nacházeli jsme takové nové momenty, nové kontakty, tak už to jsem ocenil. Ta práce byla radostná po všech stránkách, hluboká, velmi seriózní, velmi zaujatá, velmi vážná a velmi posvěcená, teď mluvím všecko teda o režisérovi, ale přitom neztratila radost, naopak, té radosti tam bylo velice mnoho. V tom filmu je to, myslím, vidět, asi taky proto přitahuje, protože radost má obrovskou cenu a ta radost byla nejenom při práci, ale ta radost vyloženě tedy čiší z toho filmu a proto diváky přitahuje. Já jsem prve říkal, že jde za zajímavým lidským příběhem, ale samozřejmě je ten divák, který je často stresovaný, tak hlavně jde za radostí a tu radost mu asi ten film přináší.

Moderátor (Vladimír Kroc): Herecké obsazení bylo mimořádné, ale hodně jste byli vyzdvihování vy tři, Stella Zázvorková, Vlastimil Brodský a Vy, Stanislav Zindulka. Jak se Vám s těmi dvěma hrálo, tuším, že to bylo poprvé, kdy jste se setkali při práci?

Host (Stanislav Zindulka): No s paní Stellou Zázvorkovou jsem se znal z práce, my jsme spolu byli několik let ve společném angažmá v Městských divadlech pražských, ale jako bezprostřední partneři jsme se nikdy moc nesetkali, setkali jsme se jako kolegové a scházeli jsme se a vídali jsme se vždycky velice rádi, já ji potkám strašně rád vždycky, ale ani v tomhle filmu ten kontakt nebyl tak veliký. Tam jsme měli vlastně dvě krátké scény. Jednu scénu při té fingované smrti, kdy ona přijíždí s tou rakví a druhou scénu, kdy už jsem na tom velice špatně v nemocnici a ona se ke mně přichází poradit, co má vlastně doma s tím mužským dělat, co se to s ním stalo. Tak to jsou dvě krátké scény, no ale samozřejmě jsem si ohromně užil toho natáčení s Vlastíkem Brodským, protože tam jsme se od sebe nehnuli a my jsme si vlastně v tom filmu vynahradili a měli možnost vynahradit všechno, oč nás ten dosavadní život připravil. My jsme se sice znali a dlouho, už brzy bychom slavili půl století naší známosti a našeho přátelství, ale nikdy jsme se nesešli, ani před mikrofonem, ani na jevišti, ani před kamerou. A tohle bylo poprvé a my jsme na to byli doslova, my jsme se na to těšili už léta, že se nám to třeba někdy podaří, byli jsme na to nažhaveni a tady to najednou třesklo, blesklo a bylo to tady, my jsme se toho nemohli nabažit. Já se toho nemůžu nabažit do teďka, neboť to neustále, neustále trvá. No takže tam jsme se setkali opravdu poprvé a naplno.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ono se nezdá, že by příběh důchodce Edy, tedy postavy, kterou ve filmu Babí léto hrajete, Vám byl něčím blízký. Letos pátého května Vám sice bylo sedmdesát, ale žijete stále aktivně, nouzi o role nemáte, jste členem Činoherního klubu, hostujete v libereckém Divadle F.X. Šaldy, stále ještě?

Host (Stanislav Zindulka): Ano, ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale jinak jste dost vytížený, takže nudou asi moc netrpíte?

Host (Stanislav Zindulka): Ne, ne, nuda je největší hřích a teď mám zase další práci zajímavou. Dostal jsem sice velice zajímavou nabídku teďka, to se musím pochlubit, od jednoho amerického režiséra, býval bych točil v zahraničí, ale tu nabídku jsem nemohl přijmout, protože jsem právě minulý týden začal zkoušet novou hru divadle Ungelt s režisérem Ladislavem Smočkem a s báječnou partnerkou Alenou Vránovou. Takže teďka jsem nějak zahlcen touhle radostnou prací, velice mě těší a tak na základě toho jsem musel pustit práci jinou, tak to vždycky bývá, i tak, když chvilku má člověk volno a nemá nic a potom se to sejde všechno dohromady, ale na to je člověk zvyklý a nijak mě to nestresuje, prostě vybral jsem si tohle a dělám tohle, práce je na tom dost a je to práce radostná.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nedávno nám v jednom rozhlasovém pořadu Jaromír Štětina řekl: "Odmítám věkový aparteit." Máte také dojem, že v současné společnosti panuje kult mládí?

Host (Stanislav Zindulka): Ale to Vám je nějaká taková složitá otázka. Já si myslím, že si ho uměle vytváříme a že někdy tomu tak zvanému kultu zbytečně ustupujeme. Vždycky se říkalo "mládí vpřed" a já s tím velice souhlasím a mělo by to tak být, ale nemělo by se to přehánět, ona ta zkušenost zralých let má svoji cenu a neměla by se házet do kouta a takoví ti dobří, rozumní, mladí tohleto vědí a využívají toho a ti, co na to nedbají, no tak s tím se nedá nic dělat. Myslím, že víc k tomu neřeknu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já teď připomenu, že jste po absolotóriu DAMU v roce 1955 nastoupil do Klicperova divadla v Hradci Králové, tam jste strávil dvanáct let. Dalších dva a dvacet let jste hrál v brněnském Divadle Bratří Mrštíků, angažmá v Městských divadlech pražských jste přijal až v roce 1989, takže do Prahy jste se vrátil ve sedm a padesáti letech, čím je pro Vás tohleto město?

Host (Stanislav Zindulka): To se mi dost těžko říká, protože byla by to fráze, kdybych řek, že je mně vším, ale je mně strašně blízké, jsem šíleně rád, šťastnej a pyšnej, že můžu žít v jeho zdech, pohybovat se mezi jeho obyvateli. Je to velký štěstí žít v tak nádherným městě. Já jsem za poslední roky měl to štěstí, že jsem doháněl to období, kdy jsme nesměli ven a projel jsem značný kus Evropy, dokonce jsem se dostal i do Spojených států, viděl jsem mnoho nádherných, nádherných měst, ale vždycky, když jsem se vrátil a měl jsem chvíli času se po té Praze projít, tak jsem zjistil, že ta Praha je asi ze všeho nejkrásnější. Má pro člověka samozřejmě cenu historie, cenu jisté kontinuity a navíc je to město velmi divadelní. Kdybychom asi spočítali, kolik má Praha divadel a kdybychom to srovnávali s jinými velkými městy evropskými i jinými, tak bychom zjistili, že i v tomhletom má zřejmě Praha prim. Je kam jít, je z čeho se poučit, je na co se zlobit, je proč se bortit, je proč se radovat, ten kvas je nádhernej, někdy trošku velkej, ale to člověk musí mít tu sílu se z toho na chvíli utrhnout a utéct si do samoty, třeba domů, já to dělám tím,že se seberu a odjedu do svý milovaný Jilemnice.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na to jsem se chtěl zeptat, jaký máte vztah k rodné Jilemnici?

Host (Stanislav Zindulka): No to je velmi hluboký vztah, to je vztah, který nějakým způsobem trvá vlastně od toho nádherného dětství, které já si tak laskám a nesu sebou študentská léta. Je to krásné město v krásném koutě naší vlasti. Má šíleně mnoho půvabů pro mě a velikou cenu, protože jsem tam nejen začal rozum brát, ale proto, že už tam jsem se setkal s tak báječnými lidmi, kteří mě zase doprovázejí na té cestě pořád a pořád tam mám za kým jezdit. Já říkám, že tam jezdívám dělat takovou duševní inventuru, trošku se vyčistit, nabrat novou sílu.

Moderátor (Vladimír Kroc): A pak zpátky do toho kvasu, jak jste řekl. Vy máte dva syny, čtyři vnoučata. Jak trávíte vánoční svátky? Daří se uchovat rodinný kruh?

Host (Stanislav Zindulka): Zaplať pánbůh, slyšíte, že ťukám. Máme to rozdělené na dvě poloviny. Jeden, ten starší syn s rodinou se dvěma vnoučaty, to jsou děvčátka, tříleté a šestileté, bydlí ve stejném domě jako my o patro výš, tak s nima trávíme Štědrý den a druhý den. A potom zdviháme kotvy a jedeme za druhým, mladším synem Jakubem, který se svoji rodinou žije v Plzni, on i jeho manželka jsou tam v angažmá v Divadle J.K.Tyla a ten má šestiletýho synka a čtyřletou dcerku, takže to takhle dělíme, vždycky se na to velice těším. Já si myslím, že se nám takovou tu rodinnou tradici daří přenášet, i tu nádhernou atmosféru tak, jak jsem to cítil já. Já Vám to cítím pořád stejně a ty děti mi k tomu pomáhají, protože kdyby se mě někdo zeptal, co jsou pro mě Vánoce, tak to je nádhernej dětskej svátek.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když teď namátkou připomenu některé seriály nebo filmy, v nichž jste hrál, tak třeba Vlak dětství a naděje, Bylo nás pět, Hříchy pro pátera Noxe, Četnické humoresky, Bumerang, Báječná léta pod psa, Co chytneš v žitě a tak dále. Díváte se na sebe v televizi?

Host (Stanislav Zindulka): Poslouchejte, dost málo. Když mám štěstí a chytím, když to poprvé běží, tak to vidím a potom, když to jenom nahrajeme, tak vlastně už nemám skoro čas si to pustit. I když ono je to poučný, já se nad tím většinou durdím, když vidím svý věci, protože tam člověk přesně vidí, co dělá a mezitím naroste takový ten odstup, takže člověk hlavně taky vidí, co dělat měl a co tam není, takže ho to trošku štve, ale zároveň jako to přináší jistou novou zkušenost, která se dá zužitkovat. Takže já nejsem nadšený divák sám sebe, to nemůžu říct, vždycky je to takový kritický pohled, i když jsou tam výjimky. Já si myslím, že Vlak dětství a naděje byla práce, kde jsem jako i já sám byl spokojen, když jsem se díval a to je co říct a právě taky v Babím létě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže pustíte si dnes večer na prvním programu České televize Babí léto?

Host (Stanislav Zindulka): No dneska večer jsem v Plzni, tak to nezávisí jenom na mně. Možná, že to vyhrají vnoučata.

Moderátor (Vladimír Kroc): Hostem pořadu O kom se mluví byl herec Stanislav Zindulka, muž,který tvrdí, že je lepší se utahat než zrezivět. Děkuju za návštěvu a přeji sváteční pohodu.

Host (Stanislav Zindulka): Já Vám taky děkuji, vlastně už teďka mohu popřát jenom hezký posvátčí, ale je před námi Silvestr a Nový rok, tak do toho Novýho roku trpělivost, pohodu, zdraví.

Moderátor (Vladimír Kroc): Totéž i Vám, na shledanou.

Host (Stanislav Zindulka): Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Hostem pořadu O kom se mluví byl herec Stanislav Zindulka, držitel Českého lva za vedlejší roli ve filmu Babí léto. Ten bude mít dnes večer televizní premiéru. Zdravím prvního posluchače, dobrý den.

Dotaz posluchače: Dobrý den, tady je posluchačka z Uherského Brodu. Já Vám chci strašně moc poděkovat, tedy panu Zindulkovi i Vám, pane Kroci, za to půvabné povídání. Bylo pro nás potěšením a bylo velmi poklidné, v dobrém slova smyslu prosté a radostné a moc jste nás potěšil v tento sváteční den, takže Vám přejeme příjemný zbytek svátků a hodně takových krásných rozhovorů do dalšího roku.

Moderátor (Vladimír Kroc): Děkujeme, totéž samozřejmě i Vám. Pokud jste ještě neviděli Babí léto, tak si ho určitě nenechte ujít. Já doufám, že Vás Stanislav Zindulka dostatečně naladil a navnadil, protože ten film bude mít dnes večer premiéru na prvním programu České televize ve dvacet hodin. Dobrý den.

Dotaz posluchače: Dobrý den. Já jsem Jirka z Prahy. Je mi pět a třicet let, tak jsem se na ten film šel podívat do kina a skutečně byl velice pěknej a zajímavej i pro nás mladší generaci, protože sám jsem taky takový vtipálek a prostě život se musí brát spíš s humorem než nějak vážně a skutečně bylo to moc hezký. Mrzí mě, že pan Brodský prostě už tady není mezi náma a že si to taky sám nemůže vyslechnout. Takže panu Zindulkovi přeju hodně zdraví, hodně štěstí, pohody a radost ze života.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře, na shledanou. Máme ještě dalšího posluchače, dobrý den.

Dotaz posluchače: Dobrý den, tady posluchač z Blanska. Já bych chtěl pozdravit pana Zindulku, přál mu všechno nejlepší a pane Kroc, k Vám bych jednu výtku. Chtěl bych se Vás zeptat, jestli jsme Češi nebo Američani nebo Japonci.

Moderátor (Vladimír Kroc): Co jsem provedl podle Vás?

Dotaz posluchače: Já Vám to řeknu. Jsou Vánoce a co vy hrajete za hudbu? My nemáme naše zpěváky?

Moderátor (Vladimír Kroc): Já Vaši připomínku předám do hudební redakce.

Dotaz posluchače: A ještě Vám řeknu jednu věc. Prosím Vás, zrušte tyto pohovory, poněvadž Vy si tam vyhráváte samou zápaďáckou hudbu a lidem nemáte možnost, aby něco promluvili, Vy jim dáte pět minut, udělejte pořad hodinu a dvě a kdyžtak Vás patří všecky vyměnit.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře, to zase vyřídím šéfredaktorovi. Děkuji za Vaše připomínky. Teď jste dostal prostor. Dáme prostor ještě dalším. Kdo volá, dobrý den.

Dotaz posluchače: Tady Josef z Prahy. Jsem v letech jako pan Zindulka. Přeju mu zdraví a jenom bych se chtěl zeptat, kde jsou ti dobří lidé jako je pan Zindulka a jim podobní, proč nejsou v politice? Proč tam máme to, co tam máme? Děkuji. Na shledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na shledanou. Máme zřejmě už poslední telefonát. Dobrý den.

Dotaz posluchače: Dobrý den, tady je Hrdinová, já ráda poslouchám tyhlety Vaše pořady a moc bych si přála, aby jste omezili hodně těch amerických krváků a takových a vysílali opravdu takový pohodovky, ty naše český.

Moderátor (Vladimír Kroc): Počkejte, myslíte, že máme v rozhlase krváky? Teď mluvíte o televizi.

Dotaz posluchače: No v televizi, no a v tom radiu je tady dost násilí, já poslouchám hodně i třeba ten pořad, jak je před půlnocí.

Moderátor (Vladimír Kroc): Máte na mysli Nad věcí?

Dotaz posluchače: Nad věcí, ano. Berete tam teda naše umělce a všechno a zabývají se zase jenom tou západní kulturou. Proč se taky nezabýváme tou naší pravou českou? Vždyť jsme Češi a přece to češství v nás by mělo pořád a pořád jenom hodně klíčit a ne abychom se odklonili od Ruska a přiklonili se k Americe, vždyť jsme ve středu Evropy a jsme praví Češi.

Moderátor (Vladimír Kroc): Děkuji, že jste zavolala, mějte se, hezké Vánoce, hezké svátky. Snad Vás potěší ryze český film, který se jmenuje Babí léto a o němž vlastně byl pořad O kom se mluví. Našim hostem byl Stanislav Zindulka. Autorem pořadu byl Vladimír Kroc. Na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.