Drsným mašinfírům v Kysucích vládne žena
Láska k železnici je celoživotní diagnóza. Kdo jí propadne, těžko se jí zbaví. Proč by taky měl? Je to nemoc bez následků, aspoň pokud je nám známo. Koleje, mašinky, železniční modely, to všechno imponuje hlavně mužům. Existují však i výjimky. Taky žena dokáže ukočírovat celou lesní dráhu, kde má pod sebou jenom samé chlapy.
Malá Maďarka pomalu, ale jistě šplhá do kopce. Ne snad, že by na kysucké lesní železnici zaměstnávali maďarské ženy malého vzrůstu, to se jen jedna z místních krasavic jmenuje Maďarka podle továrny, odkud v roce 1916 vyjela poprvé.
Železnice v mechu a kapradí
Romantika by se tady dala krájet. Do vůně jehličí se míchá odér strojního oleje a úzké koleje se proplétají lesem, jako by tu vyrostly přímo z mechu. Není divu, že se železniční fandové mohou rozkrájet, aby zachovali aspoň kousek z lesní dráhy, která kdysi spojovala různé kouty Kysuc i Oravy v délce nejenom desítek, ale i stovek kilometrů.
„Toto je jedno z nejkrásnějších míst na trati. Když se podíváte dolů, uvidíte všechny koleje, po kterých jsme přijeli. Můžete se podívat i na výškový rozdíl. Přejeli jsme pouze první úvraťový hrot, a přitom jsme už pořádně vysoko. První trať je až tam dole, jak je ta cesta,“ ukazuje Janka Berešová.
Překvapivější je, že drsným strojvedoucím, umazaným od kolomazi, tu šéfuje žena. Právě Janka Berešová, která sem na kysuckou lesní železnici přišla před dvanácti lety. „Je to trochu neobvyklé, aby byla žena správcem železnice, ale práce mezi chlapy mi nevadí. Myslím, že jsem je i celkem dobře zvládla,“ usmívá se.
Jak píská šéfová
Zatímco Janka vypráví, vláček zdolává první úvrať. Zvláštní systém úvratí prý vymysleli právě tady na Kysucích. Vlak se díky úvratím nehrabe popředu přímo do kopce, ale střídavě couvá a pak se zase vrací po takových železničních schodech, které ho vyvedou až vysoko do sedla.
Janka má pod palce dva mašinfíry, pár údržbářů a stará se úplně o všechno. Drsná žena v drsném kraji. „Musím se věnovat i takovým věcem, jako je nákup klínů, podvalů, nafty a samozřejmě administrativě. Před provozem musíme všechny věci zabezpečit,“ popisuje Janka.
Strojvůdci v kabině se na ni jenom ohlížejí a popojíždějí s mašinou přesně tak, jak jejich šéfová píská.
Entuziasmus železničních fandů z Kysuc může spolehlivě zastavit jediná věc – sníh. Od října do května je to tady v horách normální. Jenže, o co klidnější jsou pod sněhem místní uzoučké koleje, o to rušněji je v depu.
Nepolevit ani v zimě
„Práce je tu dost i v zimě. Chlapi se starají o údržbu. Všechny lokomotivy se musejí zakonzervovat a na jaře začít s promazáváním a opravami. Co se přes léto porouchalo, musíme dát do pořádku,“ vysvětluje Janka.
Mužské království Janky Berešové je sice malé, ale Janka v něm vládne pevnou rukou. Železnice funguje, vydělá si na sebe, je romantická až k nevíře. A ženské šéfování ji dělá ještě o něco atraktivnější.
Související
-
Na slovenské koleje znovu vyjel pancéřový vlak
Největší událost od Slovenského národního povstání, alespoň tedy na železnici. Tak někteří lidé hodnotí ojedinělou jízdu povstaleckého pancéřového vlaku Štefánik. J...
-
Vlakem do záhadného Machu Picchu
Machu Picchu je ztracené a znovunalezené město Inků. Dodnes se nad ním vznáší řada tajemství, která přitahují v průměru dva tisíce návštěvníků denně. V kečuánštině ...
