Dovolená v Egyptě nemusí být jen luxusní resorty. Co třeba bambusová chatka na pláži?

Rohožemi profukuje příjemný přímořský větřík, posezení ve stínu je díky němu příjemné
Rohožemi profukuje příjemný přímořský větřík, posezení ve stínu je díky němu příjemné

Šum moře a vánku a šustění krabích nožek v písku – jen tyhle zvuky noci uslyšíte v malém kempu na Sinajském poloostrově. Káhiřan Šaríf Ghamráwí založil první ekologicky šetrné ubytování v Egyptě už před třiceti lety. Stavební inženýr se narodil a vyrůstal v Káhiře, po studiích ale hledal klid a přírodu. Jeho „resort“ navštívil i zpravodaj Štěpán Macháček.

Už dávno jsem přemýšlel o tom, že z Káhiry emigruju. Objel jsem pak celý Egypt, až jsem našel tohle místo. Bylo mi třicet. A říkal jsem si: tady chci zůstat. Co tu ale budu dělat?,“ vzpomíná Šaríf.

Na egyptskou pláž přivedla mladého Čecha rakovina. Teď tu s rodinou žije svůj sen

Lukáš Vogeltanz s manželkou Andreou a synem jsou v Egyptě šťastní

Rudé moře v Egyptě stále častěji vyhledávají kitesurfeři, jezdci na surfovém prkně poháněném tažným drakem. Na pláži tu provozuje školu kitesurfingu mladý český pár. Oba opustili zaměstnanecké jistoty v českých firmách a vracet se k nim nechtějí. V Egyptě žijí už několik let a konečně podle svých představ. Mnozí lidé o takovém kroku jen sní, odvahu k němu ale nemají. Podnětem k takové zásadní změně přitom může být i dramatický životní okamžik.

To bylo v osmdesátém druhém, těsně poté, co se ze Sinaji stáhla izraelská armáda. Tisíce kilometrů egyptského pobřeží byly v té době pusté, letoviska a hotely u Rudého moře ještě neexistovaly.

Písek, bambus a přírodní klimatizace

Teď mě Šaríf vede pískem mezi hezkými chatkami z rákosových rohoží a bambusu: „Každá chatka je jiná. Tahle má dvě místnosti. Konstrukce z bambusu je zapíchaná do písku a písek tvoří i podlahu. Nepoužil jsem ani špetku betonu.“

Šaríf mi teď ukazuje jednu z bambusových chýší. Má krásnou zastíněnou předzahrádku, i vevnitř je jenom písek. Na bambusové konstrukci jsou provazy navázané rohože z rákosí, bambusové postele. Je tu úplně čisto, a i když je venku horko, tak skrz rákosové rohože sem proudí příjemný přirozený vánek.

Když Šaríf objevil tohle místo na Sinajském poloostrově, věděl, že tu chce zůstat

Nezanechat stopy

Když jsem sem přišel, našel jsem nádherné místo. A já ho nechci pokazit. Všechno proto dělám tak, abych zanechal co nejmíň stop. Proto jsem vůbec nepoužil beton. Když totiž za deset let přijdou a řeknou mi, že tady musím skončit, tak jen vytahám bambus z písku a všechno odvezu,“ pochvaluje si Šaríf Ghamráwí.

Bambusové chatky je v případě potřeby možné demontovat, aniž by po nich zbyla jediná stopa

Další vkusné stavbičky v kempu jsou postavené z nepálených cihel, které se snadno rozpadnou. Šaríf tohle místo pojmenoval příznačně Basáta, což arabsky znamená prostota. Je tu ticho, místo je z jedné strany sevřené mohutnými červenými skalami a z druhé se otevírá na tyrkysově modré korálové moře.

Škola (nejen) pro beduíny

Šaríf Ghamráwí má silné ekologické, ale i sociální cítění. Proto také pomáhá beduínům, kteří v okolí žijí. „Nejbližší škola byla 25 kilometrů odsud, navíc škola státní, takže s dost nevalnou úrovní. A tak jsme tady v kempu udělali školu pro dceru a zároveň pro dívky z okolí. Dcera i syn už jsou dávno na vysoké, ale tady, v naší škole, se pořád učí patnáct beduínských dětí z okolí,“ vysvětluje Šaríf.

Egypt opravdu zblízka? Nejlépe z paluby dahabíje ve velmi pomalém rytmu

Plavba na dahabíje je nezapomenutelný turistický zážitek. Odpočinout si na ni jezdí ale i Egypťané z rušné Káhiry

Po Nilu v Egyptě je možné se plavit na několikapatrových hotelových lodích s bazény, bary i restauracemi. Mezi Luxorem a Asuánem jich pendlují desítky. Kdo se chce ale dostat blíž vodě, přírodě, i místním lidem, může si k plavbě zvolit tak zvanou dahabíji. Typické nilské plachetnice vozily turisty už v 19. století. S pár lidmi na palubě a skoro osobním servisem jsou dnes exkluzivním dopravním prostředkem.

Jeho nevládní organizace na sběr odpadu navíc zaměstnává přes stovku místních. Na víkend teď přijela do Basáty skupina kamarádů a kamarádek z 500 kilometrů vzdálené Káhiry.

Nic podobného v Egyptě není. Egypťané se bohužel o životní prostředí moc nezajímají. A mně se tu strašně líbí. Nepotřebuju nic víc než moře, sluníčko a klid, abych si od Káhiry odpočinul,“ libuje si jeden z hostů Ismáíl.

Domov na pláži

Šaríf už dávno jezdí do rodné Káhiry jen jako turista. „V Káhiře jsem prodal všechno. Sice jsem se tam narodil, ale s městem jsem se rozešel. Můj dům je támhle a mé děti jiný domov než tuhle pláž, nezažily,“ rekapituluje své životní rozhodnutí Šaríf.

Dnes je mu bezmála sedmdesát, je ale evidentně ve výborné kondici. Tu připisuje nejen svému závodnímu plavání, ale hlavně prostředí, ve kterém se dobrovolně rozhodl žít.

Rodina Šarífa Ghamráwího je na své pláži šťastná
Spustit audio
autoři: Štěpán Macháček, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související