Doufám, že až začne příští olympiáda, nebudou na světě uprchlíci, říká člen uprchlického týmu

Na olympijských hrách půjdou pod olympijskou vlajkou a budou reprezentovat miliony lidí z nejrůznějších zemí. Kompletní desetičlenný olympijský tým uprchlíků se představil jen tři dny před zahájením her v Riu de Janeiru, kde už také trénuje. Nejvíc otázek přitom padalo na syrskou plavkyni Yusru Mardiniovou.

Pro všechny členy týmu bude čest nastoupit na olympijský stadion za vlajkou s pěti kruhy. Vzpomínky na tragické osudy v zemích, odkud utekli, ale stále kalí mysli mladých sportovců a neustále opakované otázky. Plavkyně Yusra Mardiniová chmury zahánět umí – třeba i tréninkem.

„Vždycky vzpomínáme na to hezké, co nám zůstalo v myšlenkách. Motivujeme se i tímhle. Spousta lidí nám píše, vypráví nám své příběhy. Lidé od nás hodně očekávají a my je nemůžeme zklamat,“ říká Yusra.

V uprchlickém olympijském týmu jsou plavci, judisté a atleti. Někteří přijeli do Brazílie teprve teď, některým nabídla náhradní domov už dříve. Jako judistovi Popole Misengovi, který pochází z Demokratické republiky Kongo, kde mu ozbrojený konflikt vzal rodiče a část příbuzných.


Příběh Ramiho plavecké kolegyně Yusry, která v Egejském moři se sestrou skočila z pašeráckého vstupu do moře a zachránily tak život ostatním, přibližuje i speciál Českého rozhlasu Yusra plave o život.

„Brazílie už je můj domov. Mám tu už také brazilskou ženu a brazilské dítě. Tolik lidí mi tu pomohlo. Jsem za to stále vděčný. Je to pro mě skvělé, být na olympijských hrách,“ vypráví o svém životě Popole Misengo.

I Rami Anis, dvacetiletý syrský plavec, který utekl ze syrského Aleppa, už naplno trénuje, aby mohl reprezentovat miliony uprchlíků. Účastnit se olympijských her byl jeho sen, ovšem pod vlajkou svého státu. „Samozřejmě, že vzpomínám na svou vlast, na Sýrii. Doufám, že až budou olympijské hry v Tokiu v roce 2020, tak už na světě nebudou uprchlíci. Nic mi není bližšího než moje vlast.“