Dotace jsou platby za starost o půdu. Mohou ale jít na nákupy velkým hráčům, obává se sedlák Pitek

Tvrdíte, že společná zemědělská politika EU začala být v mnoha ohledech nesrozumitelná, nepředvídatelná a pro zemědělce až nebezpečná. Proč?

Jsou tam některé věci, které my jako sedláci z rodinných farem vítáme, ale pak jsou tam věci, které způsobují nejistotu, protože teď je politika zavedená v nějakém systému, který funguje. Co jsem já viděl v podkladech, které přicházejí: my vítáme, že budou zastropované zemědělské dotace v rámci EU, a tím pádem bude víc peněz pro menší farmy. Na druhou stranu, ty peníze mají být dávány do národních regionálních plánů partnerství a nebudou čistě pro zemědělce, ale bude to na rozvoj mezi regiony, zemědělce a další priority, což může být třeba doprava a další věci. Je otázka, co potom zůstane čistě pro zemědělský sektor. To je jedna věc.

Čtěte také

Ukazujeme absurditu zemědělské politiky v Evropské unii, říká o chystaných protestech šéf zemědělců Pýcha

A pak, ČR má naprosto jinou strukturu zemědělství, než mají ostatní země kolem nás. Oproti ostatním zemím máme na výměru málo zemědělských subjektů s vlastní právní subjektivitou a máme tady velkou průměrnou velikost jednotlivých farem. Není to tak, že by prim hrály rodinné farmy a hospodářství, ale je tady spousta různých akciovek a velkých družstev.

Takže se bojíme jedné věci, kdy se má přenést odpovědnost a možnost přerozdělování peněz v regionálních plánech na jednotlivé národní státy. Velké podniky u nás mají velký lobbistický vliv na politiku a politika vždy zásadním způsobem ovlivňuje zemědělský sektor a rozdělování podpory pro zemědělce. Takže se bojíme toho, že když do toho nebude tolik mluvit přímo Brusel a bude to na národním státu, díky lobbistickým vlivům se zase peníze najdou pro velké hráče a pro velký byznys.

Podle vás je potřeba zásadní náprava. Jaká?

Když zůstanu v ČR, my jsme dlouhodobě volali po tom, aby byly redistributivní platby, což se za současné vlády povedlo, přestože proti tomu ostatní zemědělské organizace velkým způsobem protestovaly, ať už to byla Agrární komora nebo Zemědělský svaz, které právě zastupují velké podniky. Ale i podle dat ÚZIS se ukázalo, že redistributivní platby byly velice jako dobrým krokem, který pomohl většině českých zemědělců, protože většina českých zemědělců jsou právě farmy do těch 150 ha. Je to kolem 86 % všech českých zemědělců, přestože tyto farmy nepracují na většině zemědělské půdy, což je zase dáno špatnou strukturou.

Čtěte také

Vodu v krajině zajistí až regenerativní zemědělství. Obří lány musí zmizet, nastiňuje krajinotvůrce

My potřebujeme změnit strukturu českého zemědělství tak, aby základem zemědělské činnosti v ČR bylo hospodaření rodinnými farmami. Tak je to v celé EU, mimo ČR a dejme tomu východní Německo, kde se podepsala historická situace, kdy v 50. letech 20. století došlo k násilné kolektivizaci, vyvlastnění a zničení selského stavu. Nestalo se tak v Polsku, nestalo se tak v Maďarsku – tam drobní sedláci přežili a fungovali i za socialismu. Kdežto u nás došlo k totálnímu zničení selského stavu a nikdy nedošlo k restrukturalizaci po pádu komunistické strany v Československu, kdy tady tím hlavním nástupníkem v zemědělské výrobě byly ty podniky, které byly nástupci státních statků a jednotných zemědělských družstev, což jsou dnes různé akciovky a družstva.

My jim nechceme brát jejich světlo na slunci, ale bohužel, oni tady určují a dlouhé roky určovali tón. Teď se to trošičku změnilo, ale za nás je to stále nedostatečné a ten základ by měly být právě ty malé farmy.

Rozumím. Nedávno jste napsal, že slovo dotace nemáte rád, protože u spousty lidí vyvolává představu lehce získaných peněz bez námahy a bez podmínek. Jak byste tedy tyto příspěvky označil vy?

Já bych to popsal, že to je platba za nějakou službu, protože ty peníze nespadly z nebe. To jsou peníze, které jsou vybrané z daní všech občanů EU. Takže kdokoliv, i vy ze svých daní, přispíváte nám zemědělcům na peníze, které my dostáváme v rámci termínu, kterému se teď říká dotace, ale já bych tomu radši říkal platba za nějakou konkrétní službu.

Čtěte také

Ministr Nekula: Pokud zemědělci chtějí více dotací, ať přejdou do režimu ekologického zemědělství

Dotace nejsou, že máte nějaké pole, děláte si tam, co chcete, a přijdou vám nějaké peníze každý rok. Vy tam máte podmínky, které jsou dané jednotlivými opatřeními, které v rámci dotací jsou, které se týkají stavu životního prostředí, stavu půdy a dalších věcí. Podle toho musíte pracovat. A když to plníte, máte nárok na dotaci. To je ta veřejná služba.

Nejsou dotace – nebo neměly by být – na produkci?

Ony nejsou myšleny na produkci. Jsou myšleny na to, když zemědělec své podnikání a produkci dělá způsobem, který nelikviduje životní prostředí, což je přínosem pro celou společnost. To znamená, že máte pestrou krajinu, pestře strukturovanou, že máte zdravou půdu, která vám produkci bude dávat i za 30, za 40, za 50 let. Uživíte národ i po dalších letech, kdy už současné podniky třeba vůbec nebudou. Je tam zadržování vody, zlepšování mikroklimatu, adaptace na klimatickou změnu. Všichni vidíme, jak rychle se mění životní prostředí. Za to si my jako společnost platíme.

Lobbing velkých podniků

Agrární komora varuje, že pokud se velkostatkářům sníží dotace, nutně se to odrazí v cenách potravin. Komisař pro zemědělství Christophe Hansen, který je teď na návštěvě Česka, to popírá. Jak to je podle vás?

To je za mě legrační tvrzení, protože ČR není samostatná hospodářská jednotka, ale jsme součástí společného hospodářského prostoru Evropské unie. Obchod se zemědělskými komoditami v EU probíhá bez jakýchkoliv ochranářských opatření, bez jakýchkoliv cel, takže pokud budete se svým produktem drahý, tak vás bez problémů nahradí Poláci. Takže to, že by se tady pro spotřebitele zvedla cena, protože velké podniky dostanou menší dotace, to se v žádném případě nestane, protože to okamžitě nahradí malé farmy z vedlejšího sousedství okolních států.

Čtěte také

Eurokomisař: Zemědělství je prioritou Unie. S prázdným žaludkem nelze budovat Evropu ani vyhrát válku

Jediné, co se stane, je, že zmizí situace, kdy dnes i velké investiční skupiny mají zájem skupovat třeba střední zemědělské podniky, protože čím víc máte hektarů, tím větší částku dotací ke konci dostanete, protože na každý hektar dostanete peníze a nejste omezen. Teď to redistributivní platby poprvé nějakým způsobem omezily, do té doby to nebylo omezeno vůbec.

V momentě, kdy bude zastropování, tak ano, velké podniky budou mít méně peněz na rozvoj, na expanzi. Bude se to více posouvat k menším rodinným farmám a konečně dojde k tomu, že se začne restrukturalizovat naprosto špatná struktura, jak po tom voláme.

Evropský komisař Christophe Hansen, zodpovědný za zemědělství a potraviny, který je teď na návštěvě Česka, řekl Českému rozhlasu, že v evropském zemědělství je příliš mnoho nekalých praktik. Platí to i o českém zemědělství?

Určitě. Já si myslím, že spousta dotačních prostředků, které byly každý rok rozdělovány mezi české zemědělce, byly lobbisticky silně ovlivňovány a rozdělovány proti smyslu dotačních opatření, protože dotace nemají být na produkci, ale mají být právě na službu veřejnosti, tomu veřejnému prostoru a zpětnou vazbu občanům, kteří ze svých daní přispívají na to, aby se zemědělci chovali šetrně k životnímu prostředí – což je u některých dotací na pováženou, že to tak, myslím si, nebylo.

Lobbistický tlak velkých podniků byl tak ohromný, že si myslím, že ministerstvo i Státní zemědělský intervenční fond byly jako jejich servisní organizace. I když se podíváte na personální propojení: bývalý ředitel Státního zemědělského intervenčního fondu, Martin Šebestyán, když z fondu odešel, tak šel pracovat do Agro Měřín, což je jeden z největších zemědělských podniků v ČR.

Čtěte také

Do Prahy dorazí asi tisíc zemědělských strojů, o 40 procent víc než minule, říká Pýcha ze Zemědělského svazu a Agrární komory

Dnes stojí v čele platformy 600 největších zemědělských podniků v ČR, kteří přišli s iniciativou, kdy chtějí vrátit kolo dějin zpátky a měnit dotační podmínky a legislativu zase ve prospěch velkých firem.

To, co se trošičku teď povedlo – v rámci třeba Asociace soukromého zemědělství, kdy asociace dokázala vybojovat redistributivní platby a pár dalších věcí, které ulevily sedlákům v jejich životě – tak oni chtějí zase zvrátit, doopravdy pro velké podniky. V zemědělském sektoru je tady boj dvou neslučitelných světů.

Rozumím správně vašim slovům, že máte dojem, že politickou podporu mají spíš velké firmy než malí farmáři?

Jasně, tak to bylo vždy, celou éru, co jsme v EU. Teď se to trošku změnilo v rámci této vlády, ale bohužel jenom trochu. S redistribuční platbou bych je pochválil, s pár dalšími věcmi bych je pochválil, ale ve své podstatě, z programového prohlášení vlády, které se sepsalo na začátku vládnutí této vlády, je bohužel splněno maximálně do 20 procent.

Je tam i definice rodinného zemědělského hospodářství, o které jsme velice stáli, aby se rodinné farmy mohly opřít o nějakou definici, protože mají velkou spoustu problémů v rámci dědění farem při úmrtí rodinného člena, na kterého je farma napsaná, předávání majetku nebo zaměstnávání rodinných příslušníků, protože musíte zaměstnat rodinného příslušníka na rodinné farmě stejně jako kohokoliv cizího, což je taky v EU abnormalita. Tyto konkrétní věci, co jsme chtěli, se tam úplně nedostaly, ale aspoň se stalo to, že rodinné zemědělské hospodaření je definováno v zákoně. Za to jsem rád a za ty redistributivní platby, ale už nedošlo třeba k zastropování nebo nebyla přijata novela mysliveckého zákona.

Jak uzpůsobit tuzemské hospodaření klimatické změně? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.