Dopady světové ekonomické krize na nejlidnatější zemi světa - Čínu

5. leden 2009

I na Čínu doléhá světová finanční krize a my o tom teď budeme v dopoledním Radiožurnálu mluvit. Čtvrtá největší ekonomika v uplynulých letech pravidelně rostla o více než deset procent ročně. Experti ale na příští rok odhadují růst maximálně osm, někteří dokonce jen pět procent. Rekordně klesá i dovoz zboží z Číny, a to vede k zavírání tisíců továren, o práci přicházejí statisíce lidí a úřady neskrývají obavy z vypuknutí sociálních nepokojů.

Čou:
Práci nám zprostředkovává agentura. Napíšeme si žádost, vyplníme dotazník a pak čekáme.

Robert MIKOLÁŠ:
Říká mi osmadvacetiletý Čou z provincie Šantung. Postává spolu s dalšími asi třiceti migranty před ubytovnou v přístavu Tchangku. Teplota už klesá k nule, všichni pokuřují a čekají, až pro ně přijede autobus.

Čou:
Nemám žádnou práci. Jediné, co celý den dělám, je, že čekám na jakoukoli příležitost.

Robert MIKOLÁŠ:
Dodává. Kvůli lepšímu výdělku zanechal v rodném městě manželku i syna. Peníze na živobytí se v městě Tchangku snaží vydělat už čtyři roky. Ještě před pár měsíci to, jak říká, docela šlo. Měsíčně si vydělal osm set až tisíc juanů, tedy asi dva tisíce dvě stě až dva tisíce osm set korun, které posílal domů. Teď je však situace mnohem horší.

Čou:
Musím uživit rodinu. Nezbývá mi, než dál zkoušet štěstí a být trpělivý. Nemohu si dovolit odjet zpět. V Šantungu, kde bydlím, nic neseženu.

Robert MIKOLÁŠ:
Rozhodí rukama a spěchá na autobus, který mezitím přijel, a rychle se plní migranty ochotnými dělat cokoli. Musí. Podle odhadů je v Číně v současnosti na sto čtyřicet milionů migrantů a sezónních dělníků. V drtivé většině ve východních provinciích, které jsou mnohem bohatší než ostatní části země. I tady je ale dopad krize citelný. Například v jižní provincii Kuangtung, odkud se do světa vyváží nejvíce zboží v rámci Číny, bylo od začátku roku uzavřeno na sedm tisíc továren. Citelně se projevil i pokles zahraničních investic. V listopadu byly dokonce o třicet procent nižší než ve stejném období v loňském roce. O kousek dál, prakticky přes ulici, se nachází dělnická komunita Chemuli. Tam bydlí místní. Většinou zaměstnanci nedalekých doků. Na rozdíl od migrantů mají zaměstnání zatím jisté.

Panquo:
Dosud nás to nějak výrazně nezasáhlo, ale samozřejmě že máme strach. Jsme chudí lidé a musíme těžce vydělávat na živobytí. Některá odvětví už byla těžce postižena, v případě našeho města hlavně všechna, co nějak souvisí s exportem zboží. Mě se to tedy naštěstí netýká a navíc jsem pojištěný, jistotu ale nemám. To je pravda.

Robert MIKOLÁŠ:
Svěřuje se mi padesátiletý Panquo. Staví lodě a každá zakázka trvá vždy několik měsíců. Má osmihodinovou pracovní dobu a jeho měsíční mzda činí přes pět tisíc korun bez příplatků. Vydělá si tedy dvojnásobně více než ti, co sem přišli za prací z jiných provincií. Bez ohledu na to, zda se jedná o stejnou práci. O chvíli později už stojí přímo před branou do samotného přístavu Sinkang, kde však není tak rušno jako obvykle.

Li VENŤIANG, skladník:
Dopad je bezesporu velký. Lodí, které připlouvají, je mnohem méně a obchody nám váznou. Poptávka po zboží prostě prudce klesla a mnozí z mých kolegů už museli odejít, protože pro ně nebyla práce. Snad se to rychle zlepší.

Robert MIKOLÁŠ:
Přeje si šestadvacetiletý skladník Li VenŤiang. Přes tři roky pomáhá s nakládkou a vykládkou drůbeže. Předtím pracoval v reklamní agentuře. Takhle si však vydělá víc, přes šest tisíc korun. Pokud se ovšem situace ještě zhorší, vrátí se prý k původní profesi.

Li VENŤIANG, skladník:
Dřív po nás šéf chtěl, abychom pracovali dvanáct hodin denně. Teď ale končíme mnohem, mnohem dřív. A tím se nám i snižují mzdy. Doufám, že krize rychle přejde.

Robert MIKOLÁŠ:
A stejné přání mají miliony lidí, ze kterých mohou být kvůli globální krizi brzy nezaměstnaní. Robert Mikoláš, Český rozhlas, přístav Tchangku, Čína.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.

autor: mir
Spustit audio