Dopady na celou společnost neohlídají, kritizuje poslanecké návrhy advokátka Novotná

Když se vrátím na začátek k vašemu apelu, jak by měl ideálně vypadat standardní legislativní postup?

Na začátku by měl být nějaký cíl. V případě trestního práva by to měla být trestní politika státu. Stát by si měl vymezit, co chce trestat a proč a co je zapotřebí trestat přísněji, protože to vnímá jako společensky škodlivější jednání – typicky třeba násilné delikty, a co třeba už není tak závažné, a proto by mělo být trestáno mírněji. V případě trestního práva toto pořád ještě chybí. Tato vláda neformulovala svoji trestní politiku. Místo toho se vyzobávají různé problémy či pseudoproblémy, které by mělo trestní právo řešit.

Potom by na základě toho měla konat pracovní skupina složená z odborníků, kde budou jak zástupci příslušného ministerstva, tak i lidé z praxe. Když se bavíme o zákonech, které se dotýkají advokacie, tak by tam měli určitě být advokáti, ale i soudci z různých stupňů u soudu, akademici, kteří by měli připravit návrh normy napřed ve formě záměru, a pokud takto bude záměr politicky průchozí a bude vyhovovat záměru vládnímu, tak na základě toho potom připravit paragrafované znění s důvodovou zprávou s dopady na státní rozpočet.

Čtěte také

Veřejných zájmů je třeba zohledňovat víc. Novelu stavebního zákona podporujeme, říká ke kritice návrhu Zajíček

Tento návrh by mělo příslušné ministerstvo poslat do meziresortního připomínkového řízení, kde se k němu budou vyjadřovat všechny dotčené orgány a organizace. Připomínky potom musí vypořádat, to znamená, musí některé akceptovat anebo říct, proč ty konkrétní neakceptuje a jakým způsobem to je řešeno. A teprve potom by měl návrh být projednán vládou a jít do sněmovny. Ano, ten proces je dlouhý.

Tvrdíte, že jiný postup degraduje legislativní proces a není možné vytvořit kvalitní zákony. V jakém případě je ale obhajitelný? Proč možnost poslaneckých návrhů vůbec existuje?

Ono se to víceméně vztahovalo původně k případům, kdy vládní návrh na nějakou skutečnost vůbec nepamatoval a v rámci Poslanecké sněmovny se to zjistilo a pozměňovacím návrhem se to napravilo. Například v mezidobí mohlo dojít k nějakému evropskému nařízení, které bylo zapotřebí zapracovat. Takže to byly takové technické opravy, k čemuž potom sloužily poslanecké pozměňovací návrhy.

Pak se stalo to, že se vybíraly různé zákony a přílepkem se k nim dávaly novely úplně jiných a nesouvisejících zákonů, což nakonec Ústavní soud posoudil jako neústavní legislativní proces. Ale pořád máme zákon o změně daně z příjmů a změně jiných zákonů nebo podobně nazvaný zákon, takže není to praxe, kterou by Sněmovna úplně opustila.

Předsedkyně poslaneckého klubu ANO Taťána Malá tvrdí, že případné chyby v poslaneckých návrzích se dají, jak se říká, vychytat ve třech poslaneckých čteních. Připouštíte to?

Čtěte také

Vzniká kategorie pro velké developery. Na přeměnu úřadů máme krátký čas, říká za samosprávy Olšáková

Vychytat se určitě něco dá, ale je to daleko obtížnější. A hlavně, řada expertů, která je činná v meziresortech a v různých pracovních skupinách ani nedostane prostor, aby se k tomu vyjádřila. Většina expertů, když nejsou přímo zaměstnanci ministerstva, činnost dělá zdarma a vedle svého zaměstnání nemá úplně prostor, aby detailně studovala každý poslanecký návrh.

Další věc je, že v některých případech je skutečně zapotřebí slyšet hlas z praxe. Teď se zvažuje senátorský návrh na změnu občanského zákoníku, který se dotýká rodinného práva. Rodinní advokáti, rodinní soudci jsou proti tomuto návrhu, vysvětlují, v jakém smyslu je návrh špatný. Ale projednávat to až v okamžiku, kdy se projednává návrh zákona v Poslanecké sněmovně, je vždy už riskantní. Nikdy už jim nebude dáno třeba právo na to, aby jejich připomínky byly minimálně vypořádány, aby jim bylo vysvětleno, proč ta či ona připomínka se nepřipouští.

Poslanci mohou přípravu návrhů konzultovat s odborníky. To tedy nebývá zvykem?

Určitě mají kolem sebe určitý okruh poradců a já věřím tomu, že to konzultují s odborníky, ale šíře, kterou má meziresortní připomínkové řízení, to nikdy nemůže být.

Takzvané poslanecké návrhy málokdy píšou sami poslanci, ale spíš ochotní lobbisté. Ani ti si tedy nedovedou ohlídat svoji práci?

Tak jestli to píší skutečně lobbisté – a teď tím nemyslím Českou advokátní komoru, byť ta je podle nové úpravy považovaná za lobbistu –, tak to píší pro nějakou byznysovou skupinu. Určitě si ohlídají, že to byznysové skupině bude vyhovovat, ale jaký to bude mít dopad na celou společnost, to už nehlídají.

V klasickém připomínkovém řízení je Česká advokátní komora jedním z připomínkových míst.

Ano, oficiální připomínkové místo.

Jste dotčeni, že jste čím dál častěji obcházení?

Čtěte také

Petr Hartman: Překotné změny a zákony bez připomínek. Přepsání politického pole pohledem komentátora

Já bych to nenazvala dotčením. My se necítíme být uražení, my cítíme legislativní nedostatky a spíš nám je líto, že se tímto způsobem upravují věci, které potřebují odbornou debatu nebo minimálně odbornou analýzu.

Změnila se úroveň schvalované legislativy s příchodem vlády Andreje Babiše?

To bych nechtěla říct, protože pozměňovací a poslanecké návrhy byly patrné i v minulém volebním období.

Z vašeho pohledu se to tedy příliš nezměnilo.

Změnilo se to, že teď to jde čím dál tím víc i do velkých kodexů.

Proč není dobře domyšlené chtít, aby vražda byla nepromlčitelným trestným činem? A proč máme přeplněné věznice? Vladimír Kroc se ptal předsedkyně České advokátní komory Moniky Novotné.