Dominik Duka: Vzpomeňme na ty, kteří nechtěli přijmout život v nesvobodě
K této neděli náleží třetí svíce na adventním věnci. Kardinál Dominik Duka nad ní glosuje tradici adventních koncertů, ale i témata, která patří k odvrácené straně dějin 20. století. Připomíná osudy lidí, kteří prožili neuvěřitelně těžké životy v pohraničních úvozech a v táborech nucených prací.
Stále se nemohu rozkoukat po návratu z cest. Polovina adventu je už přitom za námi. Pokud máte adventní věnec, určitě jste už rozsvítili třetí svíci.
Adventní koncerty přenášené Českou televizí nám připomínají, že smyslem přípravy na Vánoce je také starost a péče o druhého. Jsem opravdu vděčný za tuto, dovolím si říci, polistopadovou tradici. Víme všichni, o jakou tradici se jedná, a věřím, že rozumíme slovu polistopadová.
Možná že ne všichni máme stejnou reakci. Ano, následuje po listopadové revoluci, kterou si možná někteří slavnostně, ale i s nostalgií 17. listopadu připomněli. Bývala tu však 7. listopadu ještě jiná revoluce. Kdysi se jí říkalo Velká říjnová socialistická revoluce. Když jsme ji povinně slavili, ujišťovali nás o tom, jak se nám dobře vede.
Abychom byli ušetřeni pravdivého pohledu na svět, vystěhovali vyznavači třídní nenávisti a tvůrci nového lidství ústavy pro postižené do pohraničních úvozů. O to více jsme měli jásat, jak se máme a co vše už dovedeme. Péči o obyvatele ústavů pak svěřili jeptiškám, které po pobytu ve vězeních, pracovních táborech a práci v textilkách nalezly své místo ve společnosti v podobném vyhnanství jako obyvatelé zmíněných ústavů. Díky vám a vaší pomoci se dnes tato zařízení proměnila a vrátila do našeho života.
Setkával jsem se na počátku normalizace jako duchovní správce s bývalými vězni, kteří přijížděli, aby s modlitbou procházeli údolím v Mariánské u Jáchymova a vzpomínali na ty, kteří zde zahynuli nebo ztratili zdraví. Pravě zde se nacházelo také několik sociálních ústavů v prostředí bičovaném chladnými větry, dešti a sněhem. Nebylo to příliš příjemné místo.
Nebyl to jediný tábor sloužící k této prazvláštní převýchově. Celý růženec těchto táborů v jáchymovském údolí a Krušných horách sloužil na převýchovu těch, kteří nechtěli přijmout život v nesvobodě a s ohnutou páteří. Možná, že bychom si při rozsvícení čtvrté svíce mohli vzpomenout i na ně.
