Dominik Duka: Výchovou proti terorismu

Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, v 90. letech minulého století byla publikována zpráva tajných služeb Spojených států, které se snažily charakterizovat problémy nadcházejícího století. Jakkoliv víme, že se takové analýzy ne vždy trefí do černého, tentokrát žel Bohu byly předpovědi více než přesné.

Jedenadvacáté století bylo charakterizováno jako století terorismu. Dnes už víme, že teroristické útoky na newyorská dvojčata, občany Madridu, Japonska nebo Ruska nejsou jen náhodnými jevy, ale jistou linií. Útoky přicházejí od nejrůznějších skupin, ideových proudů i jednotlivců. Násilí tohoto druhu se stalo způsobem zviditelnění, uskutečňování a prosazování sobeckých cílů zájmových skupin.

Víme, že podobné útoky začaly už v 60. letech 20. století. Neslavně proslulé Rudé brigády jsou toho dokladem. Uprostřed všech podobných problémů, které tehdy byly spíše jednotlivostmi, je tu i pozitivní příklad ze strany církve. Papež Pavel VI. při jednom z tehdy oblíbených únosů letadel nabídl sám sebe jako rukojmí. Když jej přivezli na letiště, teroristé své vězně propustili a papež tak cestující zachránil, aniž by jej samotného jako rukojmí vzali.

To, že o problematice terorismu hovořím ve výroční den útoku v New Yorku, tedy 11. září, není samozřejmě náhodou. Rád bych totiž připomenul druhou stranu těchto událostí. Ve chvíli útoků přicházela obrovská lidská solidarita, nabídky pomoci.

Nikdo z nás jistě netouží prožít podobná dramata, o nichž jsem mluvil. Jejich podhoubí možná ale vyrůstá skrytě nedaleko nás. Živí se i naší lhostejností, je zaléváno závistí a nenávistí.

Jestliže nepůjdeme cestou dobré výchovy, láskyplných rodin, správných životních vzorů, pak nezbude než stále častěji mluvit o bezpečnostní politice státu. Výdaje na armádu a policii pak bude stále vyšší a budeme muset s těžkým srdcem přiznat, že nejsou zbytečné.