Dominik Duka: U osobností našeho národa hledáme záporné vlastnosti
„Jsme schopní ocenit osobnosti, které se zasloužily o svobodu našeho národa?“ ptá se kardinál Dominik Duka. K úvahám na toto téma jej inspirovalo nedávné rozloučení s polským katolickým intelektuálem a prvním nekomunistickým premiérem.
Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, vrátil jsem se z pohřbu Tadeusze Mazowieckého, člověka, kterému se skutečně při posledním rozloučení přišlo poklonit celé Polsko. Tento muž, brilantní právník, stál dlouhá léta po boku Lecha Walesy a byl prvním nekomunistickým premiérem Polska. O jeho přínosu k pádu komunistického režimu nejen v Polsku, ale i okolních zemích nemůže být sporu.
Jeho práce v Tygodniku powszechnem nebo ve Wiezi byla mezi námi známa v posledních letech před pádem komunismu. Věrnost katolické církvi byla viditelným rysem jeho osobnosti.
Snad by někdo řekl, že Walesovi nestál po boku, ale že byl v jeho stínu. Nemyslím si to. Osobní skromnost, intelektuální hloubka a živá víra mu vedle razantního Walesy, který dovedl burcovat davy, velice slušely. Myslím, že ti dva se dobře doplňovali.
Do posledního dne byl poradcem současného prezidenta Bronislawa Komorowského, i když do praktické politiky v posledních letech už nezasahoval. K naší zemi ho poutala náklonnost, spolupráce s tehdejším disentem i skutečnost dávného setkání s básníkem Janem Zahradníčkem.
Z pohřbu mi v srdci utkvěl dojem i otázka, zda i my jsme schopni být vděčni osobnostem, které se zasloužily o svobodu našeho národa. Nemohu se ubránit dojmu, že často naše vlastní chyby a selhání se jakoby promítají do hodnocení osobností našeho národa. Hledáme na nich ne velikost, ale také nějaké ty záporné vlastnosti, abychom s ulehčením nemuseli být zas tak příliš vděční.
