Dominik Duka: Sport se stává novým náboženstvím

29. červenec 2012
Glosa Dominika Duky , Glosa Dominika Duky

Olympijská myšlenka má mnoho dimenzí: stejná startovní čára pro všechny, myšlenka fair play, národy sblížené sportem... Olympiádu vnímá jako důležitou událost i kardinál Dominik Duka.

Před dvěma dny začala olympiáda. Je to aktivita, která shromáždí asi největší množství vrcholových sportovců, ale také fanoušků sportu na jednom místě – tentokrát v Londýně. Velmi časté je, že jména těchto sportovců bude znát většinová veřejnost, aniž si vzpomene na jméno jediného politika z příslušné země.

Sport zaujímá velký prostor zájmu lidí. Už dávno si vydobyl druhé místo po zprávách z veřejného dění, a dokonce zaujímá ve zpravodajství přednější postavení než počasí. I kultura je v této hierarchii zpráv až za sportem. Papež Jan Pavel II. jednou řekl, že z nedůležitých zpráv právě zprávy o fotbalu jsou ty nejdůležitější. Když si v den konání nějakého vrcholového zápasu kolektivní hry, jako je hokej nebo fotbal, necháte otevřené okno, bezpečně poznáte, kdy „jsme dali gól“, aniž byste měli televizi zapnutou.

Vedle politických protestů občanů a například velkých celonárodních náboženských shromáždění jako při návštěvě papeže je to právě sport, který dostane do ulic desetitisíce nadšených lidí s prapory. Je velmi zajímavé sledovat, jak se sport stává jakýmsi novým náboženstvím, které lidi spojuje. S nadsázkou jeden autor nedávno napsal: „Bůh je mrtev. Dnešním náboženstvím je sport.“

Obávám se, že dnešní sportovní klání především na své profesionální úrovni je často v pokušení být na hony vzdáleno oné tolik vznešené olympijské myšlence. Obnovitel tradice olympijských her Pierre de Coubertin řekl: „Sport může mít blahodárný či škodlivý vliv. Záleží na tom, jak se k němu postavíme, jaké mu dáme zaměření. Může vyvolat nejušlechtilejší touhy, ale i nejnižší pudy, může rozvíjet smysl pro čest a spravedlnost, ale také chamtivost. Může být rytířský i zkažený. Sport můžeme použít k upevňování míru stejně dobře jako k přípravě války.“

Olympijská myšlenka je dnes tolik potřebná a výmluvná: na olympiádě se všechny národy ocitnou na stejné startovní čáře, bohatý i chudý, velký i malý. Ode všech závodníků se vyžaduje dodržování fair play, zúčastnit se je více než zvítězit. Dnešní kult těla se svou až někdy chorobnou touhou po štíhlosti potřebuje být vyvážen myšlenkou kalokagathie, souladem těla a duše, harmonií vnějšku a nitra. Pět barevných kruhů vzájemně propojených symbolizuje národy bez ohledu na rozdíly sblížené sportem. To pro mne znamená olympiáda.

V časech starého Řecka mírové soužití během her měli zajistit olympští bohové. Teď si položme otázku, kdo zajistí mír ve světě bez Boha.

autor: Dominik Duka
Spustit audio