Dominik Duka: Diskutujme o změnách s chladnou hlavou

Arcibiskup pražský Dominik Duka při natáčení pro Radiožurnál
Arcibiskup pražský Dominik Duka při natáčení pro Radiožurnál

Kardinál Dominik Duka nedávno navštívil Londýn. Jeho dnešní glosa představuje návrat do oněch dnů. Nebyl by to však on, kdyby poznatky ryze anglické provenience nedal do souvislostí našich, českých.

Anglický pozdrav nebo oslovení zní „Jak se vám daří?“ a odpověď zní vždycky „Dobře“. Řeknete si: To je ale farizejství. Stará šlechta se držela úsloví noblesse oblige, tedy – řekněme dnešním způsobem – „noblesa zavazuje“. To abychom nepohoršili některé občany.

V Londýně jsem byl poprvé a snad ne naposledy. Na mostě přes Temži to foukalo jako na Sibiři či snad lépe jako na Aljašce. Dozvěděl jsem se, že v Anglii se neříká „máme špatné počasí“, ale „špatně jste se oblékl“. Počasí je vždycky krásné. A tak mohou o velkém a statečném, ale i moudrém kancléři sv. Tomáši Moorovi, který za svou pravdomluvnost a odvahu zaplatil životem, mluvit jako o člověku do každého počasí.

Nevím, kolik procent posluchačů jsem těmito výroky naštval, ale poslední průzkum říká, že 90 procent občanů ČR je nespokojených či jinak naštvaných. Musím se přiznat, že k nim také patřím. Po celých 20 let svobody se vyrovnávám s tím, že moje iluze se ve většině případů nenaplnily. Není mi to jedno a mrzí mě, že tolik lidí je na tom stejně. Věřící i nevěřící, podnikatelé, zaměstnanci, nemocní a zdraví, levice i pravice.

Můžeme konstatovat, že mnohé není v pořádku. Vrátím se však k onomu přísloví o počasí, které praví, že je potřeba se správně obléci. To ve společenské rovině na všech úrovních znamená přistoupit k potřebným změnám a úpravám – abych zase někoho nenaštval, kdybych mluvil o reformách.

Kardinál podepisuje svou knihu Glosy Dominika Duky 2011

Když mi bylo před rokem 1989 zle, dostal jsem výprask nebo se setkal s nepochopením, věděl jsem, že doma se mi dostane pochopení a podpory. Hned bylo po špatné náladě. Když jsem byl zbaven možnosti vykonávat kněžské povolání, věděl jsem, že mi přátelé a známí pomohou nalézt práci. Nebyla to otázka výše platu, ale pracovního místa. Jinak mi hrozilo vězení za příživnictví.

Podobně jsem musel hledat byt, zajistit jeho zprovoznění a tak dále. Ani jednou mi nepomohl sociální, omlouvám se, socialistický stát. Přesto na ta léta vzpomínám rád. Nebojme se změn, mějme odvahu o nich diskutovat, je-li třeba i odporovat či protestovat. Ale hlavně s chladnou hlavou, odpovědností, soucitem a porozuměním. Bůh žehnej svému lidu a této zemi.