Dokument: Kdo se pře o osud Transgasu?

6. březen 2019

„Málem jsem dostala infarkt, když jsem jeden večer četla v odborné publikaci o zástupci unikátní architektury, a ráno zjistila, že stavba má jít k zemi,“ říká v dokumentu Miroslava Buriánka zakladatelka iniciativy Architektura 489 Pavlína Karbanová Krásná. „Napadlo mě, že musím změnit přístup veřejnosti, ke vnímání této architektury.“

Co je brutální, je násilné. Ale architekti, kteří tvořili brutalistní stavby, hledali přirozenost. Nechali se vést citem a svobodným duchem ve světě úspěšného trendu. Jejich projekty inspirované tehdy moderním proudem vyvěrajícím ze západní společnosti jsou ale po letech vnímány jako symboly socialistického despotizmu. To ovšem není jediný rozpor provázející společenskou i odbornou diskuzi vedenou o osudu souboru budov Transgas.

Komplex tří staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku stojí na Vinohradské třídě pod budovou Českého rozhlasu v Praze. Drsný beton, zasklená konstrukce, zvýraznění materiálu. Vznikl v létech 1966–1976 podle projektu Iva Loose, Jindřicha Malátka, Jana Eisenreicha a Václava Aulického pro potřeby řídícího centra v té době budovaného mezinárodního plynovodu ze SSSR do zemí západní Evropy. Ještě v září minulého roku budovy využívala Všeobecná zdravotní pojišťovna.

Transgas

Ostuda Prahy, nebo perla brutalismu?

„Tehdejší architekti neměli ohledy k historii města a svým brutalismem prokazovali barbarství. Stavební komplex Transgasu ruší kontext architektonické Prahy 2. Bez kontextu není architektury, brutalistní architektura je nepřirozená a necitlivá ke svému okolí.“ To je názor sochaře a malíře Jaroslava Róny.

„Byl to centrální dispečink plynovodu. To je masivní robustní záležitost, která jde krajinou. Takže ta architektura to vyjadřuje. My teď nevytváříme architekturu, ale spotřební stavby. Počítá se s tím, že budou obměňovány. Je to nová pozice architektury jako spotřebního zboží,“ vysvětluje kurátorka moderní a současné architektury Národní galerie v Praze Radomíra Sedláková.

„Jednoho dne můžeme zjistit, že jsme vymazali část naší historie,“ varuje hudebník Vladimír 518 před ideologickým a odmítavým pohledem na brutalistní architekturu. „Pokud lidé rozumí architektuře a rozumí historii vlastních měst, pak se v těch městech dobře žije.“

Transgas

Neužitečné domy patří zbourat

V září 2015 podal Klub za starou Prahu podnět Ministerstvu kultury. Během dvou let se k otázce vyjadřovalo mnoho odborníků a podporovatelů nápadu. Ale některé úřady a nakonec i ministra kultury Daniela Hermana nakonec přesvědčila argumentace vlastníka budovy. Důkladný přehled celé kauzy mapuje na svých webových stránkách Klubu za starou Prahu.

Komplex patří firmě HB Reavis. Ta Transgas zbourá a na jeho místě postaví nové obchodně administrativní centrum. Projekt novostavby zpracoval architekt Jakub Cígler, autor staveb Florentinum na Florenci a Quadrio ve Spálené ulici v Praze.

„Snažíme se v našem projektu vytvořit oázu klidu, kde budou zahrádky, kavárny,“ představuje plány Petr Herman, ředitel firmy pro Českou republiku. „Domy utvářejí město a slouží obyvatelům města, které je živým organismem. Dnes už město nemá katovnu ani jatka u řeky a místo toho tam stojí něco jiného a užitečného.“

autoři: Miroslav Buriánek , Ivan Studený
Spustit audio

Související