Dokážeme se obětovat pro své děti? Vezměme si příklad z ptáků a savců, radí Pavel Maurer

15. červenec 2018
Ptačí mláďata v hnízdě

Ještě nikdy jsem ve své glose nemluvil o kudlance nábožné, která se mezi prostým lidem i přírodovědci proslavila tím, že okamžitě po oplodňovacím aktu, někdy dokonce i v jeho průběhu, sežere bez milosti svého partnera. 

Nábožná kudlanka tedy vyznává „sexuální kanibalismus” proto, aby měla dostatek potravy, přežila a mohla porodit další kudlanku. Nevím, jak k tomu svému jménu, odvozenému nejspíš od slova kudla, ta kudlanka vlastně přišla, ale každopádně to na ní sedí dost trefně!

 Víte, já jsem si na kudlanku vzpomněl proto, že už týden pozoruji na své terase malé hnízdo se čtyřmi ptáčátky, které od bílého rána až do večera soustavně krmí jejich dva pracovití ptačí rodičové. Nevím, co je to za druh, ale každopádně jsou nesmírně starostliví a neustále lítají kolem, loví menší motýly, různé mušky, broučky a cpou je do bezedných a stále otevřených chřtánů svých ptačích dětiček.

 Pořád při tom musím přemýšlet o morální síle a neuvěřitelné vůli těch drobných ptáků-rodičů, že když drží v zobáku nějakou čerstvě ulovenou, voňavou larvičku, že mají takovou sebekázeň a doletí s ní ke svým dětem do hnízda.

 Jsem stoprocentně přesvědčen, že mají hlad a chuť tu lahůdku sami spolknout, ale nějaký přírodní instinkt jim velí zhubnout a obětovat se pro své děti. Jejich výdej energie je určitě enormní a musí mít strašlivý hlad. Třeba kráva, pes, ovce nebo ostatní savci, tak tam si dětičky najdou nějakou cestu k vemínku nebo k bradavce a sají.

Prague Food Festival pomáhá. Pavel Maurer na něm společně s dalšími vybírá peníze na Kozy pro Rwandu

Koza

My, co máme dostatek, bychom se o něj měli i dělit, věří znalec dobrého jídla a pití. Sám Pavel Maurer jde příkladem a za sebou má již několik charitativních projektů. Jídlo – alespoň to základní, pro přežití – se tentokrát snaží dostat k chudým lidem ve střední Africe.

 To mi připadá pro jejich rodiče méně náročné na sebeovládání. Ale když vidím letět páčka s luxusním červem v zobáku, kde stačí milisekunda slabosti a už to má ve svém bříšku, ale on ne a donese to do hnízda největšímu křiklounovi, tak to klobouk dolů!

Přemýšlím také o nás lidech, ne že bych z toho chtěl dělat nějakou bajku, ale určitě si myslím, že i my se dokážeme docela dost obětovat pro své děti. Viděl jsem tolik pohublých čerstvých maminek. A je to dobře, já jim fandím a vážím si jich, jen jde o to, abychom vydrželi dělit se i v budoucnu o ta nejlepší sousta.

Příklad s kudlankou nábožnou je sice zajímavý a přírodou schválený, ale do našeho života bych to prozatím z hlediska gastronomického ani společenského raději vůbec nepletl. Vezměme si dobrý příklad z těch ptáčků a případně savců. Vždyť k nim přece patříme.

Spustit audio
autor: Pavel Maurer