Dobrý překlad je umělecká disciplína. Roli hraje cit a schopnost vytáhnout z filmu podstatné, říká Petr Alexander, tvůrce titulků pro KVIFF

Od zahájení festivalu nás dělí jen desítky hodin. Diváci už si z katalogu vybírají filmy, které by stály za vidění. Jak to vidíš ty? Hledáš tam filmy, které ještě nemají titulky?

Přesně tak. Ještě asi dvacet filmů nám chybí. Máme na to takové tabulky, které se pomaličku mění ze žluté na zelenou. Tři čtvrtiny už jsou zelené, takže už jsme relativně na té bezpečné straně a víme, že festival spustíme.

Čtěte také

Strojové překlady? Běžné překladatele nenahradí, věří Tomáš Svoboda

A může se stát, že titulky u něčeho nebudou?

Zatím se to nestalo. Za mě je to naprosto nepřípustné.

Titulky dodáváš festivalu už čtvrt století. Původním povoláním jsi ale vědec. Jak tě napadlo vydat se směrem k překladu?

Býval jsem chemik. Když jsem se ale vrátil z Ameriky, zjistil jsem, že akademická profese nestačí uživit moje čtyři děti, a proto jsem začal hledat něco, co bych mohl dělat po večerech. A začal jsem překládat filmy.

Nejdříve jsem spolupracoval s Petrem Zvoníčkem v České televizi na nádherných dokumentech. Dával mi úžasné věci – hudba, filozofie, dějiny, psychologie, všechno to byly moc krásné dokumenty.

V roce 1996 jsme pak začali dělat Ekofilm, mezinárodní filmový festival o životním prostředí. A to bylo fantastické, protože tam se právě potkávají přírodní vědy s uměním vyjádřit věci pomocí obrazu a filmu. To mě začalo strašně bavit.

Čtěte také

Z festivalového archivu aneb To nejlepší z Varů

No ale ten překlad – na to člověk přece musí mít nějaké vzdělání?

Já jsem za bolševika prošel takovým zvláštním obdobím. Samozřejmě jsem dělal Vysokou školu chemicko-technologickou, ale vedle toho jsem chodil na různé podzemní semináře, na podzemní univerzitu. Studovala se tam psychologie, filozofie, historie – prostě takové alternativní zdroje informací.

Dneska je doba přesycená informacemi. Víme úplně všechno, co se děje, od Venezuely až po Horní Dolní. Ale tehdy, když jsme sháněli informace, jsme si museli dát sakra práci, abychom se dostali k těm, které byly podstatné.

Naštěstí tu byli staří profesoři, kteří nás učili, a já jsem vlastně nabíral toto humanitní vzdělání alternativním způsobem. Věda mě v té době příliš nezajímala. Tu školu jsem musel vychodit, abych nemusel na vojnu, a dnes to považuji za velký hřích, že jsem nedokázal už tehdy vytěžit všechny ty úžasné informace, které byly okolo mě. Přišel jsem na to až v laboratoři u profesora Antonína Holého, když jsem si sáhl na nukleonové kyseliny, na principy života, na věci, které hýbou světem, na evoluci.

Poezie překladu

Je překlad spíše umělecká, nebo technická disciplína?

Dobrý překlad je samozřejmě umělecká disciplína. Dnes narážíme na strojový překlad a na tyhle věci. Ale myšlené slovo vyjádřené způsobem, který nese obsah, který máme v duši, v hlavě, v životě, je úplně něco jiného než statistický průměr, který používá pro vygenerování překladu strojová inteligence.

Čtěte také

iROZHLAS

Karlovarský filmový festival slaví šedesáté výročí. Patří k nejstarším na světě, starší je jen benátský

Jak se tedy titulky vyrábějí? Dostanete přepis filmu, kde jsou jednotlivé repliky, a z toho vy pak děláte překlad?

V lepším případě dostaneme materiály, video a přepis. Někdy se ale stane, že v tom chaosu přepis ještě není, takže se to musí dělat z odposlechu, což je výrazně těžší a náročnější.

Ve většině případů ale dostaneme video a text a pak to svěříme překladatelům, kteří z toho vyrobí titulky a připraví text ve víceméně hotové podobě. Pak se to ještě dramaturgicky upraví a titulky se vloží do časové osy filmu a načasují se.

Naše automatické zařízení je potom promítá pod plátno, takže to prakticky vypadá, jako kdyby byly zabudované přímo ve filmu.

Jak je to vlastně s dramaturgií? Přece jenom tempo, rytmus mluveného slova a vnímání a přečtení titulku je v příkrém rozporu.

A v tom je právě strašně důležitá funkce člověka, jeho přemýšlení a citu. Nestačí to jen časově omezit, ale musí se tam prosadit množství informací a nechat tam to podstatné, nechat tam proznít i tu poezii správnými slovy.

Je velké umění, když někdo má dar jednak vytáhnout podstatnou informaci a pak ji správně transformovat do češtiny. Převod obsahu do jiného jazyka je nejen o pochopení, ale i o formální správnosti – musí to být přiměřeně dlouhé a musí tam zůstat podstatné informace.

Dřívější titulkáři to třeba hodně redukovali. Mluvilo se třeba sedm minut a v titulcích byla tři slova. To je taky špatně. Umění je dostat tam podstatnou informaci v co nejplnější formě.

Jak moc se to liší jazyk od jazyka? Protože vyjadřovací nástroje jsou nastavené jinak – jinak to bude v angličtině a jinak třeba v perštině.

I tady přichází na řadu dramaturgie a cit překladatelů, kteří s tím jazykem pracují. Ke mně se filmy dostávají už přeložené. Já kromě angličtiny a trochu ruštiny a pár dalších jazyků nevládnu italsky, španělsky nebo persky. Ale po těch letech člověk dostane představu, o čem film asi je – protože pořád je to o lidech a o podobných věcech našeho života.