Dobrý člověk? Pro mě lidé, kteří pomáhají přírodě nebo zvířatům, míní laureátka Dětského činu roku

Abychom tě přesně zařadili, Jiří Ježek je hrdina cyklistiky a nejen cyklistiky, hrdina života. Proč, Jiří, podporuješ tento projekt?

Jiří Ježek: Naskočil jsem do něj rok po vzniku, takže nejsem úplně otec zakladatel. Tím je Aleš Háma, náš kapitán všech ambasadorů a patronů Dětského činu roku. Ale mám strašnou radost, že už je to dvacet let, kdy jsem s tímto projektem spojený.

Paralympionik Jiří Ježek|foto:Zuzana Jarolímková, iROZHLAS.cz

Možná i proto, že se nám s manželkou Soňou nepodařilo mít děti, tak jsme si řekli, že veškeré naše dobrovolnické aktivity budou směřované právě dětem, abychom podporovali správný rozvoj mladé nastupující generace.

Tento projekt je krásný v tom, že ukazuje, jak mladá generace – o které častokrát všichni říkají, že jsou bezohlední, že jsou zaměření sami na sebe...

Dodám, že jsou pořád na mobilu... což není případ zde přítomné Elišky, protože už 15 minut se nepodívala na displej telefonu.

Ježek: ...tak oni dokážou dělat dobré věci, dobré skutky, ani je k tomu nikdo nemusí nutit. Častokrát dokážou sami pomoct, sami pomoc vymyslet a sami tu pomoc provést. A co je taky hezké: ten projekt je hodně zaměřený na češtinu, protože jde i o to, jak člověk svůj dobrý skutek popíše, což je stejně hodnotné jako samotný skutek při vyhlašování.

„Po vyučování jsme za hezkého počasí chodili s kamarády na hřiště, kde jsme si vždycky užili spoustu zábavy. Jinak tomu nebylo ani tenkrát, když se stala tato příhoda.“ To jsi psala ty, Eliško?

Eliška Rojková: Jo jo.

Krásný sloh. Krásný sloh, musíme s Jiřím ocenit. Jiří zná ten příběh Elišky Rojkové?

Čtěte také

Kyberšikana může přijít kdykoliv. Ptejte se dětí, jak bylo ve škole i na internetu, radí expert

Ježek: Znám, protože my patroni čteme příběhy a ze stovek došlých příběhů vybíráme ty, které potom dáme do užšího výběru. Z nich potom jsou vítězové jednotlivých kategorií, protože těch je víc: kategorie záchrana života, pomoc v rodině, pomoc cizím osobám, pomoc na internetu – protože i sociální sítě jsou velký fenomén –, dále pomoc přírodě třeba.

Pak je jedna speciální kategorie, nejlépe napsaný příběh slohem. Takže i čeština je tam odměněna. Každá kategorie má svého patrona a střídáme se, vybíráme si. Akorát záchranu života má vždy herec Honza Révai, protože to je takový náš hrdina, správňák. To byl i tvůj patron, Eliško, že jo?

Eliško, kdyby si Jiří, nepamatoval ten příběh...

Rojková: Jak jste říkal, ve čtvrté třídě, byli jsme jako každý den po škole na hřišti s kamarádem. Myslím, že tam byla se mnou moje nejlepší kamarádka a kamarád, hráli jsme různé hry. Když se to stalo, hráli jsme zrovna na babu. Vím, že kamarád, on byl lehce takový blázen, tak si vzal do ruky klacek a naháněl s ním kamarádku. A jak měl ten klacek, tak se mu zapříčil mezi dva stromy, on přes to udělal takový kotrmelec, takže jak dopadl, rozsekl si hlavu.

Čtěte také

Vyprávění není jen umění. Spojuje generace doma i napříč kontinenty, říká lektor tvůrčího psaní René Nekuda

Potom jedna z nás běžela do školy, to byla to moje kamarádka, pro paní učitelku, aby zavolala pomoc. A já jsem u kamaráda zůstala, snažila se ošetřit ránu kapesníkem, protože mu to docela dost krvácelo, a samozřejmě ho uklidnit. Potom už přiběhla paní družinářka a zavolala sanitku, která myslím ani ne po deseti minutách přijela a odvezla si kamaráda. Asi po týdnu se vrátil domů.

Byla to samozřejmost

Když přijela sanitka a vystoupil z ní záchranář, podíval se na tebe a na poraněného kamaráda, říkal třeba něco jako „dobrá práce, kolegyně“?

Rojková: Pamatuji si, že to dokonce byla mojí spolužačky mamka, která ho zachránila. Myslím, že nás zdravila normálně tykáním, my jsme se znali. Už si to upřímně nepamatuji, jak to přesně říkala, když vylezla.

Ty jsi v té čtvrté třídě měla nějakou povědomost o základech první pomoci, že když je člověk v šoku, krvácí, že se na něj musí mluvit a mluvit a mluvit?

Rojková: My jsme samozřejmě se školou, se třídou, byli na různých kurzech o první pomoci, takže jsme si něco pamatovali. Něco jsem jako věděla, nějak mi došlo, že mám na krvácející ránu přiložit kapesník nebo zastavit krvácení.

Eliška Rojková|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas

A jinak to bylo intuitivní?

Rojková: No, dá se to takto taky říct.

Ty sis uvědomovala, že děláš dobrý skutek, v tu chvíli? Že by to možná ne každý dal?

Rojková: Brala jsem to spíš jako samozřejmost, že pomůžu kamarádovi. Teď už to nějak beru jako ten dobrý skutek. Ale myslím, že některé děti, jak jsem mluvila o krvi z té hlavy, tak některé děti by to možná nezvládly.

Ježek: Ale ono je hrozně hezké, že spousta dětí říká, že to je samozřejmost, což je fajn.

Čím to je? Jste fajn generace, už to tady můžeme zabalit.

Rojková: To si o nás úplně všichni nemyslí, o naší generaci.

Ježek: Právě proto je tento projekt, aby to ukázal.

Právě proto se musíme Elišky zeptat, jak to snáší, když se na vaši generaci oboří ti dospělí, kteří vám nechávají svět v takovém stavu, v jakém je, což není nic lichotivého. Já bych se ti za generaci dnešních pětašedesátníků rád omluvil, co vám tady necháváme. Jak se ti to poslouchá?

Jak které věci. Například prostě o mobilech, že všichni teenageři jsou na mobilu, tak to je jak kdy. Taky vím, že jsem někdy na mobilu fakt hodně. Snažím se to omezovat.

Eliško, jel jsem dneska ráno ve tři čtvrtě na šest ze stanice Prosek na stanici Muzeum metrem. Tam nebyl ani jeden teenager, samí dospělí, a všichni koukali do mobilů. Všichni. Chápu, že si tím krátí čas a že v prostředcích městské hromadné dopravy nenavazuje člověk normálně kontakt, aby si s někým popovídal. Ale myslím si, že vy nejste žádnou výjimkou v používání mobilních telefonů. Nevím, jestli tě to uklidnilo.

Čtěte také

Mládež zachycuje současnost přesně. Dívat by se měli i rodiče, říká ředitelka A-FilmTeens festivalu

Jo.

Přemýšlela jsi – ale nemusíš odpovídat, jestli je to příliš naivní otázka – o tom, kdo to je dobrý člověk?

Rojková: Samozřejmě jsem nad tím přemýšlela. Na to má každý jiný názor, ale pro mě dobrý člověk jsou třeba právě lidé, kteří pomáhají většinou třeba přírodě nebo zvířatům. Takže pro mě, asi bych řekla, že zachránci, různé útulky pro zvířata jako toulavé kočky atd.

Jiří, kdo je podle tebe dobrý člověk?

Ježek: Já úplně souzním s Eliškou. Přesně, ten, který pomáhá, který svoji sílu, kterou máme všichni, použije nejen pro sebe, ale použije pro to, aby dělal kolem sebe svět hezčí jak lidem, tak i zvířatům. Tak třeba v přírodě obecně, protože nejsme tady sami na planetě, každý sám za sebe. Naopak, měli bychom se starat o to, aby prostředí kolem nás bylo hezké.

Dělá dobrou náladu, dobrou atmosféru kolem sebe. To je dobrý člověk.

Kam držitelka ceny za Pomoc kamarádovi napne svou pozornost při studiích a dál? A jak zapojit školu do promýšlení skutků dětí? Poslechněte si rozhovor s hosty Jana Pokorného.