Dobrý chléb je dar Boží, v obchodech ale často najdete hněv Satanův. Kvalitní chleba je třeba hledat, zdůrazňuje Pavel Maurer
Všichni se shodneme, že dobrý chléb – to je dar Boží. To, co nám dnes nabízejí některé obchody, to je pro změnu spíše hněv Satanův! V mnoha supermarketech najdete sice velmi široký výběr chlebů, ale když se občas dozvíte nějaké podrobnosti o jeho výrobě, napadá mne jako komentář otřepaná věta o kvantitě na úkor kvality!
Proslulý přirozený kvásek se již většinou vyrábí průmyslově, pšenično-žitný chleba je hlavně pšeničný a málo žitný a opravdové žito viděl asi „jen z vlaku“. Různé chleby: podmáslové, tradiční, babiččiny, pekařské, vícezrnné a selské – to jsou převážně jen marketingové přesmyčky, aby na vás udělaly dojem, že máte v puse něco extra kvalitního. Skutečně kvalitní chleba, ten se dá sehnat, ale je třeba promyšleně hledat.
Jak vlastně máme poznat pravý kvalitní domácí chléb?
1) Chléb musí něco vážit. Čím více váží v ruce, tím méně v žaludku.
2) Kůrka musí být křupavá a podstatně tmavší a širší, než ta u chlebů z velkovýroben.
3) Vnitřní část chleba by měla mít velké a nepravidelné dírky.
4) Průmyslová výroba dělá „fotokopie“, zatímco mistr pekař tvoří „bratry a sestry“, neboli žádný z bochníků není totožný.
5) Chléb vás musí přilákat svou neodolatelnou vůní.
Jen tak pro pořádek – chleba má v mnoha světových kulturách nejrůznější podoby. Francouzi, mistři gastronomie, nedají dopustit na svoje bílé nadýchané bagety, které přikusují téměř ke všemu. Podobný bílý chléb vám nabídnou i v Itálii, Chorvatsku či Španělsku.
Blízký východ, Středozemí a arabské země vyznávají placky zvané pita chleba. Používá se k nabírání jídla místo příboru, nebo se do něj vkládá například gyros. My Češi, a také i Rusové a Ukrajinci, dáváme přednost chlebu tmavému.
A když už mluvíme o chlebu v mnoha podobách, já miluji chleba jako topinku. Můj táta, abychom neplýtvali, nám vždycky doma ze staršího chleba udělal topinky, malinko je omastil, potřel česnekem, a když mohl, nahoru na ně nakladl míchaná vejce sypaná čerstvou pažitkou. Už teď, když na to vzpomínám, se mi sbíhají sliny a těším se, až nám doma ve špajzu zbyde kousek starého zapomenutého chleba…
