Libye, Gruzie i válečná Ukrajina. Zpravodaj Martin Dorazín je dobrodruh tělem i duší

V Zápisníku zahraničních zpravodajů nově vysíláme speciální vydání, ve kterém se nepravidelně jednou za pár týdnů či měsíců věnujeme některému z našich zahraničních zpravodajů. Tentokrát přišla řada na Martina Dorazína, který v současnosti působí v Polsku, ale jako reportér už navštívil například Libyi, Gruzii, Arménii a v posledních měsících opakovaně také válkou zasaženou Ukrajinu. Co si odtamtud přivezl?

Jestli o někom z našich zpravodajů platí, že má dobrodružnou povahu, tak je to nepochybně nepřehlédnutelný Martin Dorazín. Na cesty po světě se vydává už víc než třicet let a stejnou dobu je také přispěvatelem Zápisníku zahraničních zpravodajů. Svoji první reportáž pro něj natočil v Jugoslávii na začátku 90. let.

Čtěte také

„Vzpomínám si na reportáž z bosenské Banja Luky, kde tamní pivovar vyhlásil soutěž, v níž hlavní odměnou byla kráva. A když jste pod víčkem lahve našli krávu, tak jste ji vyhráli. Takže jsem dělal zápisník o tom, co by se stalo, kdybych ji vyhrál, jak bych ji asi dotáhl do Prahy a jak by se tvářili kolegové,“ usmívá se Martin při vzpomínce na jednu ze svých prvních zápisníkových reportáží.

Osudové setkání

Poslední měsíce slýcháme Martina Dorazína z Ukrajiny, kterou má jako stálý zpravodaj v Polsku zpravodajsky na starosti. Zná ji dobře, jezdí tam už od konce 80. let, a nejen tamní lidé mu přirostli k srdci.

Ze svého posledního několikaměsíčního pobytu si navíc přivezl společníka, kterému říká Ray von Donbas. Nadprůměrně veliké odrostlé štěně německého ovčáka zachránil z východoukrajinské vesnice Pavlovka u Vuhledaru, kterou v červnu osvobodila ukrajinská armáda.

„Žil tam tři měsíce pod ruskou nadvládou, ta vesnice je neustále ostřelovaná. Paní, která mi ho dávala, ho přivezl její muž. Toho zabili, když vezl chleba a nějaké věci pro staré lidi ze sousední Jegorovky - jeho auto rozstříleli,“ vypráví Martin Dorazín.

Čtěte také

Ukrajinský mamut Ray von Donbas

„Ona už měla jednoho pitbula a se dvěma psy, z nichž jeden je ještě asi o třetinu větší než naši němečtí ovčáci, takový ukrajinský mamut, jí nikdo nechtěl autem evakuovat,“ popisuje. Na rozhodnutí měl Martin se svým kamarádem Olegem, se kterým rozvážel na východě Ukrajiny humanitární pomoc a pomáhal s evakuací, jen několik vteřin, protože začínalo další ostřelování.

A tak ujel „mamut“ Ray von Donbas s Martinem přes dva tisíce kilometrů a skončil v Česku, kde se učí rozumět českým povelům. Čeká ho nejspíš i profesionální výcvik, protože jinak by byl při své velikosti nezvládnutelný, připouští Martin Dorazín.

„Byl pod ostřelováním, minometný granát spadl asi pět metrů od něho. Byl schovaný za stěnou v garáži, takže sluch neztratil, ale je vyděšený, když někde něco padá. Takže i rekonvalescence bude nutná, ale není agresivní ani nemá poruchy chování a je to štěně, takže se nám ho snad podaří normálně vychovat,“ věří Martin.

Jak vzpomíná na pobyty v zajetí, do kterých se opakovaně dostal na Ukrajině v roce 2014? Čeho se bál při projížďce se sobím spřežením za polárním kruhem? A jaké dojmy v něm zanechala horká Libye, kde pobýval v době pádu režimu Muammara Kaddáfího? Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio

Související