Dobrodruh, nebo vědec? Elektroinženýr z Česka se v Brazílii proslavil jako antropolog
Pracoval jako kameraman, střihač, animátor, producent, dramaturg i režisér. Jenže navíc byl také malířem, kreslířem, spisovatelem, sběratelem a biologem. Všechny tyto dovednosti zvládal jediný člověk – Vladimír Kozák, Čech, který ve 30. letech odjel pracovat jako elektroinženýr do Brazílie. Tam zcela propadl etnografii a zanechal budoucím generacím obrovské svědectví o životě indiánských obyvatel.
Pondělí, zavírací den v muzeu federálního státu Paraná. V zasedací místnosti se radí studenti historie. A my můžeme tam, kam jsem si vždycky přál, totiž mimo výstavní prostory, do útrob, do skladů a archivů.
V jednom z nich přetéká hned první řada regálů předměty. Jsou tu luky a šípy, oštěpy, keramika, indiánské čelenky z peří. A také zvláštní minisošky, které rukavicemi opatrně vytahuje z přihrádek antropoložka Maria Maranhão: „Je tu třeba vymodelovaný malý pásovec, který byl mimochodem symbolem mistrovství světa ve fotbale. Jsou to zvířátka vytvořená ze včelího vosku, která indiáni kmene Xetá používali pro výuku dětí.“
Do muzea se všechny tyto předměty dostaly díky Vladimíru Kozákovi, českému elektroinženýrovi, který přijel pomáhat s elektrifikací. „Tento muž má pro nás obrovský význam. Doslova zmrazil v čase život některých kmenů ze 40. a 50. let, které dnes už nežijí,“ vysvětluje ředitel muzea Museu Paranaense Renato Carneiro Júnior.
Vědecká obec mu dluží uznání, tvrdí ředitel muzea
Jedním z oněch vymřelých indiánských kmenů je Xetá. Právě oni třeba vytvořili sošku zlého ducha pralesa. Indiáni nikdy nechodili do lesa sami, ale ve skupině. Jinak by do nich mohl vstoupit tenhle démon. Nad rozsahem sbírky kroutíme hlavou s dalším Čechem, Petrem Polakovičem, který pátrá po stopách českých přistěhovalců do Brazílie.
Na druhé straně obří místnosti je zase spousta olejomaleb. Na jedné z nich tančí indiáni kolem ohně. Vladimír Kozák po příchodu na jih propadl zaznamenávání jejich života. „Díky své představivosti byl schopen reprodukovat i výjevy, které sám nezažil, ale které mu vyprávěli indiáni. Myslím, že mu vědecká obec ještě dluží uznání jeho významu a rozsahu jeho práce,“ říká ředitel Carneiro.
V další místnosti archivu jsou šuplíky s kresbami. Některé jsou od Vladimíra Kozáka, jiné koupil. Jsou tu výjevy Prahy i akvarely brazilské flóry od jeho sestry Karly Kozákové, která se sem přistěhovala. Ani jeden ale neměli potomka, a tak veškeré dědictví najdete v muzeích. Například komíny filmových kotoučů. Vladimír Kozák také dokumentoval život původních obyvatel i na kameru.
Díky Vladimíru Kozákovi odhalují vědci historii
„Neznám jiného etnografa, který by vytvořil tolik záznamů a materiálů. Nebyl akademik, možná to byl ten rozdíl od ostatních. Nebyl ani univerzitní profesor, byl jen nadšenec do toho, co dělal,“ zamýšlí se Carneiro.
Fakt, že Kozák neměl odpovídající vzdělání, kritizovali někteří profesionálové z oboru. Ředitel muzea ovšem vyzdvihuje jeho vlastnosti, například skvělý selský rozum a hlavně ohromné nadšení a desítky tisíc informací, předmětů a záznamů, které shromáždil.
Materiály od Vladimíra Kozáka mají i v muzeích ve Spojených státech. Jen tady v Curitibě by vydaly na mnoho výstav a zároveň díky nim vědci objevují historii. Už teď studenti obhajují několik diplomových prací na univerzitě na základě Kozákových sbírek. A nejen to. „Na univerzitě Tuiuti bude filmový festival na poctu Vladimíra Kozáka. Chceme využít opravdu každý kousek jeho obrovského díla,“ dodává Carneiro.
Bude to práce na léta. Jen fotografických negativů už popsali 16 tisíc a pár tisíc jim ještě pořád zbývá. A to nemluvíme o dalších „produktech“ tohoto multimediálního badatele.
