Dobře uvařit, nebo zaplatit sestry? popisuje dilema nemocnic člen Asociace

15. červenec 2015

Strava v nemocnicích většině lidí nechutná. I poslední kontroly hygieniků ukázaly, že jídlo v nemocnicích, ale i v léčebnách dlouhodobě nemocných a domovech pro seniory není pestré, neobsahuje správný poměr živin a často bývá přesolené.

„Naposledy jsem v nemocnici jedl včera, a jedl bych i dnes, kdybych tam byl,“ řekl v pořadu Pro a proti místopředseda Asociace českých a moravských nemocnic Petr Fiala.

Ten je s kvalitou stravy ve svém působišti naprosto spokojen. „Máme vynikajícího kuchaře, a s tím málem prostředků, které mohou přijít na potraviny, se u nás vaří téměř dokonale.“

Fiala poukázal na subjektivní hodnotu výpovědí o jídle. „O chuti a o barvách se nedá diskutovat, jak říkají latiníci. Každému prostě chutná něco trochu jiného. Tady kolega nesnáší slané, pro mě je zase vše nesolené, takže si to musím dosolit.“

Objektivní stránkou problému jsou ale finance, uznal místopředseda asociace. Související je ale i logistika a navazující minimální možnost normovat stravu podle typu strávníka.

„Když budete v domě pro seniory dbát na kalorickou stravu, která by měla být odlišná podle věku, tak narazíte na problém, že řada seniorů to, co jim navaříte, nesní, takže se potom vaří poloviční porce, tříčtvrtinové, a nakonec velkou část jídla vyhodíte,“ popsal stravovací praxi Petr Fiala.


Fiala: „Každá nemocnice dostane nejen na stravu jiné množství peněz. Léčebny jsou chronicky podfinancované, a ředitelé a kuchaři se pak musí rozhodnout, jestli dobře uvaří, nebo jestli dají všechny léky a zdravotnický materiál nebo zaplatí sestry. Potom je to pro ně taková Sofiina volba.“

Viceprezident Svazu pacientů Josef Mrázek podle svých slov už letos ochutnal nemocniční stravu dvakrát.

„V prvním případě jsem byl celkem spokojen, v druhém to bylo až katastrofální, za zvláště nevyhovující považuji množství soli,“ popsal své strávnické zážitky zástupce pacientů.


Mrázek: „Oddělovat otázku stravy od ostatní léčby, které je strava nedílnou součástí, je zásadně chybné. Všichni odpůrci takzvaného sociálního státu se snaží odstranit to, že by měli ti chudší nějakou výhodu. Jak už i feudál věděl, že se musí postarat o poddané, aby neumřeli, tak stejně by si i společnost měla všimnout, že Ústava garantuje, že léčení je celé placeno solidárně, včetně stravy, která patří k léčbě a musí jí být přizpůsobena.“

Podle něj je kvalita stravy dána jak náklady, tak personálem. „Je problém sehnat kuchaře, který by byl schopen pořádně vařit, a tím jsou dány hlavní rozdíly mezi nemocnicemi. Chybí dostatek peněz na pořádného kuchaře.“

Obecná pravidla pro přípravu jídla sice existují, vůbec se ale na ně nedbá, tvrdí Mrázek. „Například obsah soli nijak nesouvisí s náklady, ale je jen otázkou domluvy s personálem.“

„Dříve tyto problémy nebyly, protože nebyly prefabrikované obědy, které vám přijdou zabalené a personál nijak jídlo už nemůže ovlivnit. I skladba jídelníčku by šla udělat kolikrát lépe,“ shrnul své dojmy z nemocniční stravy Josef Mrázek.

autoři: pst , oci
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.