Dobový obličej a vlna na hlavě mi přihrávají historické filmy. Roli prince v pohádce jsem nemohl odmítnout, říká herec Oskar Hes

Roli prince jste dostal poprvé. Oslovil vás scénář, nebo jste si řekl, že role princů se neodmítá?

Touha nebo nápad zahrát si prince či nějakou štědrovečerní pohádku přišel spíš od mé rodiny ze severu, z Hejnic, od mé tety a strýčka. Říkali mi léta: ‚Hraješ v těch hezkých historických filmech, ale nám by se strašně líbilo, kdyby sis jednou zahrál něco v nějaké v pohádce – něco hezkého, něžného, milého.‘ Tak se to vlastně stalo samo a jsem rád, že jsem jim mohl tohle přání splnit.

Čtěte také

Krále Šumavy jsme trošičku narovnali, spousta věcí se v dějepise neučí, říká herec Oskar Hes

Nebylo to ale jen o tom, že jsem někomu udělal radost. Bylo to i moje malé přání, něco, po čem jsem vnitřně toužil – zahrát si prince, dokud jsem ještě mladý.

Štědrovečerní pohádku Záhadu strašidelného zámku uvidíme zítra. Je to klasický příběh prince a princezny, dobra a zla?

Řekl bych, že víceméně ano. Je to taková klasická pohádka bez žádného velkého experimentu.

Vy jste měli se Sofií Švehlíkovou v roli princezny krátkou taneční scénu, ve které vám tanec nejde. Bylo těžké dělat, že jste dřevo?

Směrem odshora dolů je vlastně snadné dělat, že to nejde. Určitě to bylo lehčí, než kdybych měl hrát olympionika a snažit se skákat devět metrů do vzduchu o tyči.

Vy jste ale vyhrál StarDance, hluchý nejste, tanečně jste prostě na výši. Pustí vám hudbu, a vy máte šlapat mimo rytmus. To se přece nedělá snadno...

Nebyl to až takový problém. Poměrně rychle jsme to chytli. Stačily na to dvě zkoušky.

Jakou zbraň vám vybrali v šermu?

Šavli, tedy boj na blízko. Trénink se šavlí byl o něco náročnější než trénink taneční, protože držet to, a ještě s tím máchat, není nic jednoduchého. Sekat o další šavli protivníka je mnohem komplikovanější, než se zdá. Chlapi, se kterými jsme trénovali, to dělají celý život, takže když jsem udeřil o jejich šavli, rozbrněla mě vždycky celá ruka. Zvyknout si na úder trvá i několik dnů. I tak to ale bylo skvělé, protože to byl taky trochu tanec. Jen to mělo své zákonitosti.

Šermířskou scénu nám překazil rorýs

Šermířskou scénu jsme, myslím, nakonec zvládli dobře, i když jsme měli problém s lokací. Nejdříve jsme trénovali na lávce mezi dvěma kopečky, jene pak nám to překazil rorýs – vzácný pták, kvůli kterému jsme se museli přesunout jinam, na štěrkovou skálu, kde už to nebylo tak zajímavé.

Je pravda, že je možné vyléčit se z chřipky díky jedné jediné jezdecké scéně?

Je to stejné, jako když jdete na jeviště a musíte zahrát představení s horečkou nebo v těžké životní situaci. Na jevišti všechno odejde. Podobně fungují i adrenalinové zážitky, třeba když jedete na koni poprvé cvalem.

Čtěte také

„Koni neporučíš.“ Zvířata udělala ze Zlatovlásky akční film, říká herec Tomáš Weber

To ale bylo trochu dobrodružné, že?

Nečekal jsem to. Koně, kteří byli na natáčení, byli nerozlučná dvojice, a najednou mě pustili na jednoho z nich. Řekli ‚akce‘ a kůň se rozeběhl za svým kamarádem. Výsledkem bylo, že jsem poprvé v životě jel na koni cvalem. Byl to nádherný pocit, v tu chvíli jsem si ale myslel, že určitě umřu. Neměl jsem zkušenosti, nevěděl jsem, co kůň udělá. Musel jsem ale vydržet, protože na mě mířila kamera. Říkal jsem si: ‚Nesmíš ukázat strach, jsi princ, jsi odvážný.‘ Nakonec jsem dojel, ale oddychl jsem si.

Sugesce asi pomohla i tomu koni...

Přesně tak. Myslím si, že v tu chvíli jsme hráli oba. Já, že se nebojím, a on, že ví, co já dělám.

Můžu si vás představit zítra večer po štědrovečerní večeři, jak sedíte s příbuznými na obrovské pohovce a díváte se na pohádku s vámi?

Tak to bude. Já mám tyhle momenty strašně rád. Vánoce jsou pro mě hlavně o rodině. Sedneme si, hojně jíme a pijeme a vyprávíme si zážitky z uplynulého roku. Takové svátky jsou pro mě nejcennější.

Jak si Oskar Hes užívá komplikované a výjimečné role? A co bylo pro něj v taneční soutěži StarDance nejtěžší? Poslechněte si celý rozhovor.