Doba radosti, nebo čas plný trápení a traumat? Dětství pohledem historiků a umělců
Malý dospělý, nebo svébytné individuum? Doba radosti, nebo čas plný trápení a traumat? Jak se pohled na dětství proměnil v české společnosti od středověku po 20. století, jaké cíle sleduje literatura pro děti a co o dětství vypovídá současné výtvarné umění? Premiéru poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Dětství jako specifické období v životě člověka starší historická období netematizují. To sice neznamená, že v soukromé sféře lidé děti jako takové nevnímali a neměli k nim citový vztah, ale nemáme o tom dostatečné zprávy. Zájem o dítě se zrodil až s měšťanskou společností 17. století a zesílil v průběhu století dalších. A k největšímu posunu ve vnímání dětství dochází v „dlouhém“ 19. století, jehož počátek se ve vztahu k dětem ještě v mnohém podobá středověku a na jehož konci už vidíme dítě jako předmět péče, vzdělání, výchovy, jako adresáta zvláštního zboží, předmět zákonných opatření a aktéra všemožných aktivit.
Mluvíme-li o dětství, vystoupí do popředí především škola, hry a hračky, folklor. Ale k dětství patří i traumata: nemoci, ztráta rodičů, pracovní zátěž... Dětství v minulých stoletích bylo krátké.
Dítě jako symbol budoucnosti je využíváno i zneužíváno, malé děti jsou v náručích státníků, panovníků i diktátorů na fotografiích po celé 20. století. A chceme-li pohnout veřejností, aby přispěla na humanitární účel, spolehlivě zafunguje fotografie trpících dětí.
Čtěte také
Téma dětství souvisí s tématem rodiny a to je silné politikum. Kolik svobody k vlastnímu rozvoji, či naopak kolik vyžadování poslušnosti v patriarchální rodině zažívaly děti v různých obdobích, dosvědčují literární památky. Jsou mezi nimi jak díla vrcholného umění, jako je třeba Její pastorkyňa Gabriely Preissové, tak díla pedagogická, filozofická, memoárová. Dítě je silná hudební inspirace a pro moderní výtvarné umění je dětské vidění světa zásadním východiskem.
Večer na téma Dětství pohledem historiků a umělců nemůže zahrnout všechno, co se v průběhu věků s dětstvím pojí, ani když se omezí na země Koruny české jako dětství věnovaný díl Velkých dějin. Ale pokusí se připomenout skutečnosti, které jsou zasuté časem, odbourat některá klišé a připomenout, že s dětstvím není společnost definitivně vypořádána nikdy, že nic, ani blahobyt, ani pokročilé školství, ani tradiční rodina samy o sobě zárukou šťastného dětství být nedokážou. Můžeme ale připomenout, že nad dětmi se nejlepší hlavy všech generací zamýšlely nejen jako nad pokračováním rodu a dědici majetků i hříchů, ale i jako nad jedinečnými bytostmi s vlastní vůlí a kreativitou.
Související
-
Život se nepíše, žije se. O posledních letech malíře a spisovatele Josefa Čapka
Poslední léta života malíře a spisovatele Josefa Čapka představuje spisovatel a publicista Miloš Doležal na velikém sugestivním plátnu na pomezí dokumentu a beletrie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.