Do ulic New Orleans se pomalu vrací živá hudba. Vyhlídky muzikantů jsou ale stále nejisté...

Ulice New Orleansu jsou už půl roku vylidněné. Je sobota podvečer a v normální situaci by na ulici Royal, kde jsem teď docela bez problémů zaparkovala auto, bylo plno.

Dnes je to tak napůl. Pár obchůdků a galerií má otevřeno, na chodnících se míjejí lidé s rouškami a za pár bloků mě čeká milé překvapení – první živá hudba na rohu dvou ulic.

Bourbon v New Orleans

Mám zamířeno ještě dál, do ulice Bourbon, která je asi nejznámějším místem v New Orleansu. Sem se jezdí za zábavou bez limitů, za živou hudbou, která sice není vždy tím nejlepším, co New Orleans může nabídnout, ale zkrátka sem turisté míří nejvíc.

Mike Fulton je neworleanský trumpetista, hraje tradiční neworleanský jazz a jeho česká žena Kateřina pracuje jako manažerka jednoho z nejznámějších neworleanských klubu – Fritzel's European Jazz Pub.

My jsme teď uvnitř prázdného klubu, ale kolik se k vám běžně vejde lidí, ptám se: „Oficiálně asi osmašedesát, ale většinou tak sto sto pět, ale to už je opravdu hlava na hlavě,“ říká s úsměvem Katka.

Muzikanti bez práce

V polovině března všechny kluby ze dne na den zavřely. Koronavirus ztišil to nejmuzikálnější americké město na minumum a tisíce muzikantů zůstalo bez práce, Mike Fulton je jedním z nich: „Měl jsem strašné štěstí, že jsem dělal, co miluju. Jsem tady dvacet let a teď je to šest měsíců, co je zavřeno a je to hodně těžké.“

Stejně jako v dalších klubech, i U Fritzlů se hraje občas alespoň virtuálně a i tato krátká setkání dávají kapelám energii k překonání nechtěné pauzy v kariéře. „Musím říct, že i to bylo speciální, že se sejdete s kamarády, ten pocit. Plus má žena seděla támhle v rohu a poctivě tleskala a podporovala nás.“

A vrátí se ještě někdy ve městě jazzu vše zpět do normálu? „Já si myslím, že určitě. Nevím, kdy, to nikdo neví, ale New Orleans vždycky bude místo, kam lidé budou jezdit na hudbu a muziku. Protože pokud ne, New Orleans nebude už nikdy New Orleans.“