Do Černobylu na invalidním vozíku. Chtěl jsem tam kvůli pocitu, že se mě ta oblast týká, vysvětluje cestovatel Dušek

21. červenec 2022

Dvojice mužů a jejich cesta do ukrajinského Černobylu, uzavřené zóny jaderné elektrárny, ve které vybuchl v roce 1986 reaktor. Netypickou cestu vymyslel Jan Dušek, který žije s roztroušenou sklerózou, je na vozíku, a je již zcela odkázán na péči svého okolí. Jedním z těch, kdo mu pomáhal tuto cestu absolvovat, byl cestovatel a spisovatel Jiří Kalát. Z putování vznikl dokument Černobyl na kolečkách.

Černobyl si Dušek pro svou cestu vybral kvůli pocitu, že se ho ta oblast nějakým způsobem týká. „ Když ten čtvrtý reaktor vybuchl, tak mně bylo necelých šest let. To určitě třeba mělo nějaký vliv na moje zdraví. Nevím, jestli to spustilo roztroušenou sklerózu. Ale když jsem viděl, jak se tam probouzí příroda, ať už v rovině flóry nebo fauny, chtěl jsem u toho zázraku být. Považoval jsem to za zásah boží ruky.“

Největší rada je to prostě zkusit. Ten úsměv člověka za to stojí.
Jiří Kalát

„Našel jsem stromy, které prorůstali skrze asfalt. Neuvěřitelný obraz, který se mi vryl do paměti. Co se zvířat týče, viděli jsme tam koně převalského. Co vím, tak jich tam vysadili šest nebo deset. Teď jich tam je 50.“

Kalát se výpravy do Černobylu zúčastnil jako fotograf. „Nebylo to tak, že bychom my někam brali Honzu, ale že jsme všichni někam jeli společně, protože přestože Honza má své specifické potřeby, tak po těch několika dnech ho všichni brali jenom jako dalšího člena týmu, kterému občas musíme trochu pomoct.“

Čtěte také

Při cestování s někým, kdo je například na vozíčku, je podle Kaláta základem si říct, že to jde.

„Největší rada je to prostě zkusit, klidně krok po kroku. Jeden den na výlet třeba vlakem otestovat, jaké to je. Je to těžký, já netvrdím, že ne. Někdy to může být náročný, ale myslím si, že ta odměna je potom naprosto zasloužená. A ten úsměv člověka, se kterým pak můžete cestovat, za to prostě stojí.“

Poslechněte si celé Hovory Tatiany Čabákové.

Spustit audio

Související