Dnešní době vládne nesoustředěnost. A to škodí lidským vztahům, tvrdí básník Jiří Weinberger

12. květen 2016

Vystudoval matematiku a pravděpodobnost, což se může zdát zarážející. Ale Jiří Weinberger si předsudky nepřipouští. Tento básník, herec a textař vzpomíná, jak s několika spolužáky na gymnáziu psal básně a scénky.

„Žil jsem v přesvědčení, že na to nemám nadání a z fyziky jsem měl dobré známky,“ vysvětluje jednoduchost studijního rozhodování s tím, že rodiče neměli pochopení pro neukotvenou budoucnost spisovatele a básníka. „Ale skrytá touha tam možná byla,“ uznává autor nové knihy Učíme děti myslet a mluvit. Ví to každá kapka.

Dnes svými básněmi učí děti myslet a mluvit. „Básničky by měly stimulovat čtenáře k myšlení a případně mluvení,“ potvrzuje. Kromě básní však také vymýšlí hry. „Nakladatelství mělo požadavek, aby kniha nezůstala jen u poezie, ale aby na básně navazovaly původní hry,“ prozrazuje.

Jenže najít si cestu k poezii, to vyžaduje soustředění, kterého se dnes lidem podle jeho mínění spíš nedostává. „Dnes vládne nesoustředěnost. Škodí to vnímání i lidským vztahům,“ soudí. V té souvislosti však připomíná, že na negativní příznaky doby se nadávalo vždy.

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku nebo v našem audioarchivu.

autoři: šše , zbu
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.