Divadlo? Nejen zábava, ale i práce, zjišťují dismančata v Národním
Děti a psi na jeviště nepatří. To je známé pravidlo, které režiséři po staletí dodržují a také porušují, když si to hra vyžádá. Jedna z nejnápaditějších režisérek současnosti Hana Burešová tuto zásadu v posledním roce porušila hned dvakrát: v případě inscenace Tři mušketýři, která se stala diváckým hitem, a naposledy teď, když do nejnovější inscenace Národního divadla povolala 12 členů Dismanova dětského rozhlasového souboru.
Do filmů, reklam a divadelních inscenací si režiséři vybírají dismančata záměrně a často. Vědí, že vedoucí Zdena Fléglová naučí drobotinu mluvit správně do mikrofonu, hýbat se na jevišti a dívat se do kamery.
Jsme na jedné z prvních zkoušek k novince Národního divadla Pán z Prasečkova. Děti musely přidat také akrobacii a choreografce Janě Hanušové předvést několik kotoulů a hvězdic.
„Děti beru jako profíky a profíky beru jako děti. Co se týče pohybu, rozděluju trpělivost stejně,“ usmívá se choreografka.
Řád jako ve škole
Sedmiletý Vítek to odnesl boulí na hlavě. Navíc se chudák musel smířit s tím, že dostal dívčí roli. „Jsem kluk a holky hrát nechci. Ale budu, je to úkol,“ říká rezignovaně.
Blonďatý neposedný klučina coby zdravotní sestřička spolu s jedenácti kamarády pilně cvičí na premiéru už druhý měsíc. Domů se někdy vrací až v noci. Děti zkrátka poznávají divadlo z druhé strany.
Zjišťují, k čemu je dobrá forbína, jak funguje točna a že v divadle musí poslouchat stejně jako ve škole. „Když má být ticho, musí být ticho. Děti také nesmí pobíhat po zákulisí. Jinak se však divadlo od školy liší. Myslím, že z toho děti budou mít zážitek,“ uvažuje režisérka Hana Burešová.
Malí herci v představení nejsou jenom křovím. Režisérka je využívá hlavně pro důležité taneční kreace a náročné pěvecké party, protože francouzský komediograf Molière hru napsal jako balet v próze. Autoři představení děti rozhodně nešetří a chtějí po nich dobře odvedenou práci, podotýká choreografka Hanušová.
Dismančata zatím nezklamala
Titulní roli pána z Prasečkova hraje Václav Postránecký, který také kdysi chodil do Dismanova dětského rozhlasového souboru. Přesto je z partičky mrňousů nervózní.
„Spolu s Williamem Shakespearem si myslím, že děti a zvířata nepatří na jeviště. Na tuto hru však jsou speciální požadavky, protože paní režisérka zvláštním způsobem pracuje s perspektivou,“ vysvětluje.
„Zmenšující se člověk je jedním z nejpůvabnějších triků divadla. I když je to tedy v rozporu se zákony o inscenování divadelních kusů, v tomto případě je přítomnost dětí na jevišti žádoucí,“ upozorňuje.
Ani dalším hercům a inscenátorům děti na jevišti klidu nepřidají. Přeci jenom je s nimi podstatně náročnější souhra než s dospělými herci, pro které je divadlo nejenom zábava, ale především práce. Dismančata z Českého rozhlasu však zatím nezklamala.
