"Díky rozhlasovým dokumentům vidím," líčí nevidomý

Rozhlasový publicista Jakub Kamberský
Rozhlasový publicista Jakub Kamberský

„Jsem odkázán na to, co slyším, ale dokument mi umožňuje vidět věci do hloubky,“ vyzdvihuje Jakub Kamberský. Recenzent Týdeníku rozhlas, spoluautor specializovaného portálu i moderátor debatního pořadu.

Podílíš se na webu Panáček v říši mluveného slova, který je katalogem mluveného slova. Nezasloužil by si dokument samostatnou položku v hlavním menu?

Asi ano. Každopádně ho ale máme v rubrice, kam přidáváme odkazy na nové počiny, zajímavosti z archivních pramenů i třeba odkazy na stránky ČRo. Ostatně myslím, že hlava Panáčka, Přemek Hnilička, promoval i váš webový seriál o dokumentu.

Když se zamyslíš nad rozhlasovými dokumenty letošního roku, jak podle tebe zvládly téma, které tolik rezonovalo celou Evropou, totiž uprchlickou krizi?

Dovolím si tvrdit, že se ho zhostily velmi dobře. I já jsem samozřejmě trošku podlehl všudypřítomné mediální masáži a pocitu, že se v tom problému ztrácím. Bylo pro mě stále obtížnější se vyhranit, zařadit do názorového proudu. A právě díky rozhlasovým dokumentům jsem se uklidnil a pochopil, že to není třeba.

Jakub K. se svými hosty Trialogů B (L. Hlavicou a I. Trojanem)

Jakub Kamberský se svými hosty Trialogů B (L. Hlavicou a I. Trojanem)

Máš na mysli mimořádně úspěšný dokument o Yusře Mardini, který koprodukovala BBC?

Ještě před ním jsem slyšel dokumenty dvou autorek, jejichž prvotním impulsem k natáčení byl pocit nejistoty. Lenka Pitronová se rozhodla, že nebude nečinně přihlížet, vzala mikrofon a začala natáčet reakce občanů na migranty. Nakonec vyjela na srbsko-chorvatskou hranici, kde zaznamenávala pohnuté osudy běženců pro dokument Promiň, ale nevím, kdo jsi! Dokument Terezy Rekové Překročit hranice možná ještě více ukazuje, jak náročné je organizovat pomoc pro lidi, kteří prchají, zejména před válkou. V obou případech mě zaujal zápal pro věc, i aktivismus autorek, které se stávají součástí toho, co se děje, samy pomáhají.

Říkal si, že tě dokumenty uklidnily. Uprchlická krize ale přeci stále přináší tolik zneklidnění…

To ano, ale autorky mě uklidnily svým resumé, když přiznaly, že si mnohé zažily, ale stále se nedovedou přiklonit na tu či onu stranu. A to je nejspíš dobře. Při poslechu jsem si uvědomil, že problém migrace vnímám zkratkovitě, na základě často povrchního zpravodajství.

Bytostný rozhlasák Jakub Kamberský

Takže rozhlasový dokument podle tebe vyniká souvislostmi?

Ano, je to žánr, který se dívá na problém hodně do hloubky. Dává mi díky tomu nadhled nad černo-bílým viděním světa, které je nám média často vnucují. Samozřejmě, že to umí i žánry jiných médií, že si třeba můžu přečíst kvalitní literární příběh. Mně ale dokument přitahuje tím, že prostě zobrazuje realitu tady a teď.

Žil si letos rozhlasovým dokumentem jen skrze uprchlickou krizi?

Vždycky mě potěší, když slyším dokument takříkajíc na okraji. Téma, které není v kurzu. Třeba loňský snímek Ivana Studeného Angažmá pro Beatles vyprávěl o jednom…, řekněme, obzvláštníkovi. Pan profesor Borecký vymyslel pro tento druh lidí přízvisko mašíblové. No a tenhle chlapík se rozhodl, že složí nový hit pro Beatles tím způsobem, že rozebere jejich zpěv na prvočinitele a poskládá z nich novou píseň. Dokument sleduje jeho skoro až dobrodružnou cestu k cíli. Samozřejmě to není téma, které by ve společnosti rezonovalo, ale na druhou stranu faktem je, že mezi námi chodí obzvláštníků mraky. Někdo větší, někdo menší.

Patří mezi ně i zvláštní dívka Míša, která účinkuje v nedávném dokumentu Radima Nejedlého Holubi jsou většinou šedí.

Ano, ona je − jak to říct kulantně – asexuální a zároveň ráda chodí po hřbitovech, fascinuje ji smrt. Ráda preparuje těla mrtvých zvířat, vycpává si je. V dokumentu je velmi naturalistická scéna, kdy preparuje prase a její komentář zaznívá do temné gotické hudby…

Byl to v tomhle případě obraz scény, který tě zasáhl?

Nevím, jestli rozhlas vytváří v mé mysli vyloženě obrazy, spíše představy, které jsou hodně auditivní a hmatatelné. Pozoruji, že jsou čím dál tím plastičtější. Já nejsem žádný puritán, ale tohle na mě bylo už opravdu moc.

Co bys rozhlasovému dokumentu popřál do nového roku?

V rozhlase mi chybí seriál jako je Český žurnál České televize, kde autoři sledují aktuální kauzy a události. Proto se těším na start dokumentů na ČRo Plus, které by měly být investigativní. A nakonec, proč by rozhlas nemohl nalákat i autory žurnálu Víta Klusáka a Filipa Remundu? Přál bych mu hodně dobrých tvůrců, kteří dokážou odhalovat příčiny toho, co hýbe naší společností.