Digitální svět je nebezpečná a zároveň vzrušující džungle, říká expertka. Jak na ni děti připravit?

Jste vystudovanou doktorkou informačních věd a působíte jako výzkumnice a pedagožka na Univerzitě Karlově v oboru studia nových médií. Když jste napsala knížku Hry, sítě a porno 2.0, je to reakce na ten dynamický rozvoj digitalizace a informačních a komunikačních technologií?

Čtěte také

Klíč k výchově dítěte? Přistupovat k němu pozitivně a postupně se stahovat, radí dětský psycholog Václav Mertin

Rozhodně ano. Ten příběh je velmi jednoduchý. Když se mi narodil můj první syn, sama jsem úplně dobře nevěděla, jak s technologiemi naložit. Předtím jsem se věnovala výzkumu videoher, jak se dají zařadit do vzdělávání. To znamená, že jsem měla hodně pozitivní vztah k digitálním technologiím.

S příchodem prvního dítěte jsem si ale uvědomila, že to nemusí být vždycky tak pozitivní, a zjistila jsem, že v té době výzkumu bylo strašlivě maličko, takže jsem se do něj vrhla. Byla to spíš reakce na nějakou moji potřebu a motivaci a postupně se ten svět začal mnohem víc rozvíjet. I ta verze 2.0 přišla po čtyřech letech od prvního vydání, protože je to obrovsky rychlé a bylo potřeba už doplnit nějaké věci.

No právě. Když je to, jak říkáte, obrovsky rychlé, tak přece než tu knížku dopíšete, skoro všechno je jinak. Není to tak?

Snažila jsem se tu knížku psát hodně nadčasově. Věnuji se tam jednotlivým médiím a mění se názvy aplikací, mění se trošku jejich mechaniky, ale ne úplně zásadně. To znamená, že všechno zas tak jinak není. Když jsem psala druhé vydání, nemusela jsem tolik věcí přepisovat. Sociální sítě – tam toho bylo hodně, ale spíš jsem doplňovala konkrétně krátké videoformáty reels, YouTube shorts a podobně. Ty předtím moc neexistovaly. No a potom problematiku AI.

Konverzační otvírák

Máme před sebou obrazně řečeno knížku Hry, sítě a porno 2.0. Není riskantní takto ve veřejném prostoru, když se k tomu děti můžou dostat, popisovat, jak třeba porno může působit na dětskou duši?

Myslíte ten název? Taky jsem se s tím trošku prala a úplně jsem nechtěla, aby se tak knížka jmenovala. Na druhou stranu jsem zpětně hrozně vděčná, protože pořád píšu rodičům, že můžou nechat knihu na stole nebo nočním stolku, aby se k ní naopak děti dostaly. Může být dobrý konverzační otvírák toho, co vlastně to slovo znamená, pokud máme děti, které jsou menší. Protože vůbec i znalost toho slova je strašlivě důležitá.

Čtěte také

Mládež zachycuje současnost přesně. Dívat by se měli i rodiče, říká ředitelka A-FilmTeens festivalu

Řeknu takový příklad, který nám vykládal jeden chlapeček. Myslím, že byl ve druhé nebo třetí třídě, a spolužák o přestávce držel v ruce mobil a říkal: „Hele, pojď, ukážu ti porno, pojď se podívat.“ A ten chlapeček říkal, že to odmítl. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to není jenom o tom, že umím říct ne, ale i o tom, že vím, co to slovo znamená, a že vím, že mi to nemusí udělat dobře, nemusím to vidět a zároveň umím říct ne v takto složité sociální situaci.

Bohužel jsme v takové době, že na to děti musíme připravovat, protože podle studií – poslední studii máme z roku 2022 — víme, že v Čechách je to asi čtvrtina dětí, která už v 11 nebo ve 12 letech viděla pornografii. Dneska si tedy myslím, že to číslo bude vyšší, z mých zkušeností ze škol. A nejčastějším kanálem je přeposílání různých obrázků, gifů nebo linků přes WhatsApp.

WhatsApp vypadá jako prostý komunikátor, že si přes něj lidé píší zprávy nebo chatují. Ale do jisté míry je právě kvůli tomu zrádný.

Ano, přesně tak. A není to jenom chatovací aplikace. Dneska už se snažíme rodičům radit, ať si vyberou jinou aplikaci na zprávy, protože WhatsApp je už stoprocentně sociální sítí. Jsou tam tzv. kanály, kde si můžu zakládat mini sociální síť, kde mohou postovat videa, fotky, texty a sbírat lajky, kam se mohou dostat cizí lidé. Bohužel víme, že na platformách, kde se pohybují děti, se pohybují i dospělí, kteří chtějí být v kontaktu s těmi dětmi. A to asi úplně nechceme. Na těch kanálech děti tráví spoustu času, můžou si je zakládat už ve velmi nízkém věku a rodiče to často neví.

Rodičovská KPZ

Měl bych se jako rodič nebo prarodič vrátit k tomu, co jste říkala na úvod, že je ideální nějaká vzájemná otevřenost mezi dítětem, rodiči, prarodičem? Je to dobré i v souvislosti se závadným obsahem?

Stoprocentně. Vlastně je to asi řešení na všechno. Moje kolegyně Katka Lukavská z kliniky adiktologie má takovou hezkou zkratku, říká tomu rodičovská KPZ. Když člověk narazí na něco, co ho takto vyděsí v digitálním prostoru a neví, jak zareagovat, nejjednodušší je se držet KPZ, což je klid, zájem a pravidla.

Takže nikoliv krabička poslední záchrany. Něco v tom smyslu, ale jinak.

Přesně tak. Zachovat klid a mít zájem, ne sprdnout dítě, na co se to kouká. Potože často mu někdo něco poslal, není to úplně jeho chyba. A potom nastavit nějaké limity a pravidla. To znamená, nejdřív si o tom s tím dítětem popovídejte. Protože když jsme se bavili o nevhodném obsahu – a nemusí to být jenom pornografie, dneska děti naráží na různá extrémně násilná videa, která je děsí, budí ze spaní a podobně –, potřebujeme dítě ošetřit, aby to v té psychice nezůstávalo nadlouho. Zájem a komunikace je to nejdůležitější a nejefektivnější.

Kdybych šla do reálné džungle, asi bych tam taky nešla v kraťasech a žabkách.

A mám být natolik obezřetný, že dítěti do nového mobilu nainstaluji i nějaký hlídací software?

Čtěte také

Digitální detox? Nemusíte hned mazat sociální sítě, spíš se zamyslet, kde je používáte, radí lektor

To je něco, co říkám všem rodičům. Podtitul knihy je Rodičovský průvodce džunglí digitálního dětství a puberty, takže používám ten termín digitální džungle. Digitální svět je taková nebezpečná, ale zároveň zajímavá a vzrušující džungle. Kdybych šla do reálné džungle, asi bych tam taky nešla v kraťasech a žabkách, ale nějak bych se vybavila, připravila a podobně. Proto říkám, že pokud dáváte dítěti první telefon, rozhodně tam mějte rodičovský software, protože tím vytváříte alespoň trochu bezpečnější prostředí.

Ale zase bychom na to neměli úplně spoléhat, protože když se bavíme o sociálních sítích a WhatsAppu, tak tam rodičovské softwary nedohlédnou. Tam je komunikace tzv. šifrovaná, což znamená, že si to software nemůže přečíst. Tím pádem nemůže říct: tento obsah není pro dítě, ten zamažu.

Představuje umělá inteligence spíše příležitost, nebo riziko? Jak vysvětlit dětem, že algoritmus sociálních sítí není jejich kamarád? A může sledování krátkých videí ovlivnit jejich vývoj? Poslechněte si celý rozhovor.