Digitalizace zdravotnictví zaznamenala významný vývoj. Dlouhá léta tady byl v podstatě blackout, tvrdí šéf ÚZIS Dušek

Rozhovor předtáčíme v sedm hodin ráno kvůli vašemu programu, tedy ještě před začátkem dnešní konference o digitalizaci zdravotnictví v sídle Senátu. Na té budete jedním z hlavních řečníků. Jak daleko je z vašeho pohledu digitalizace zdravotnictví v Česku?

Jsem celoživotní optimista, takže bych chtěl říct, že pokračuje a pokračuje poměrně zdárně. Alespoň agendy, na které dohlédnu já, zaznamenaly v uplynulém období opravdu významný vývoj. Budeme se možná bavit o propojení dat ministerstva zdravotnictví, ministerstva práce a sociálních věcí, což je úžasná věc, která pomáhá v řadě regionů nastavovat sociálně zdravotní péči. To je také digitalizace.

Čtěte také

Rozpočet VZP je teď chronicky deficitní. Mimořádná valorizace plateb ze strany vlády je žádoucí, říká nový šéf pojišťovny

Startuje celá řada nových systémů, které umožňují přímo na základě dat řídit zdravotní péči nebo ji zkvalitňovat. Na druhou stranu určitě jsou namístě i oprávněné, řekněme, pesimistické hlasy, které říkají, že by to všechno mohlo být významně rychleji. A já tento pocit mám ostatně celý svůj pracovní život, že všechno, co dělám, by mohlo být významně rychleji.

Nutno dodat, že v tuto chvíli stále ještě například nemáme funkční systém eŽádanek, který by významně usnadnil jednak monitoraci čekacích lhůt, jejich optimalizaci pro občany, zejména prioritizaci tam, kde čekací lhůty mohou být až nebezpečné. Ten systém je nyní připraven, měl by být pilotován a podle novely zákona by měl být povinný, myslím, od poloviny příštího roku. Ale to samozřejmě mohu teď jenom předjímat, protože to ještě není tzv. ex lege na papíře.

Určitě pesimistické hlasy budou říkat, že by mohla postoupit velmi významněji digitalizace ve smyslu infrastruktury, tzv. e-health, což znamená jednak kmenové registry… Abych to pro posluchače řekl srozumitelně, v normálním reálném světě, kde žijeme svůj uhlíkový život ve svém těle, přijdete za lékařem, identifikujete se jako člověk – buďto vás zná, nebo se při příchodu do nemocnice identifikujete, musí vás zaznamenat. Tam je vaše identita daná a zároveň je dána identita toho, kdo o vás pečuje, ať už je to praktický lékař, nebo nemocnice a tak dále.

A v tom digitálním světě to musí běžet úplně stejně, protože elektronizace nevytváří nějaké paralelní zdravotnictví, které by soupeřilo s tím skutečným. To skutečné musí zůstat. Ale v digitálním světě to probíhá elektronicky a v tuto chvíli je teprve dobudovávána – ale měla by do konce tohoto roku plně naběhnout – právě ta infrastruktura, aby všichni poskytovatelé mohli být plnohodnotně elektronicky identifikováni a mohli si vyměňovat zdravotnickou dokumentaci. Mým snem je ve standardizované podobě, to strašně usnadní monitoraci tzv. patient flow, průchodu pacientů systémem, monitoraci čekacích lhůt, kvalitu péče a podobně.

Ta známka určitě není jednička, ale taky si myslím, že už to dávno není pětka nebo čtyřka.

Takže ta známka určitě není jednička, ale taky si myslím, že už to dávno není pětka nebo čtyřka, že se i v uplynulých dvou letech hodně udělalo. Nastartovala EZ karta, kterou hodně pacientů zcela jistě zná, do které jsme dokázali převést celou řadu dat.

Tak takto v kostce mé hodnocení na otázku, jak postupuje digitalizace. A i dneska na konferenci zazní spousta přednášek, které budou ukazovat úplně nové věci, které před rokem nebyly. A já tam budu ukazovat věci, které před dvěma lety byly nemyslitelné. 

Například?

Například právě data, která vznikla na základě společného datového mostu České správy sociálního zabezpečení, ministerstva práce a sociálních věcí a nás jako ÚZISu, Národního zdravotnického informačního systému v roce 2024, 2025 s poděkováním oběma tehdejším pánům ministrům, Sněmovně a Senátu. Je to propojení dat na základě zákona, jinak to není možné. A stávající páni ministři, pan ministr Juchelka a pan ministr Vojtěch, to velmi významně dál podporují.

Na straně sledování zdravotní péče jsme třeba neviděli skutečný dopad vážných nemocí, invalidizační dopady.

A teď si představte, že to byl v podstatě blackout, který tady byl dlouhá léta. Na straně sledování zdravotní péče jsme třeba neviděli skutečný dopad vážných nemocí, invalidizační dopady. Neviděli jsme invalidity, neviděli jsme příspěvky na péči. A ta druhá strana naopak neviděla skutečnou nemocnost lidí a neviděla třeba efekt některých náročnějších léčebných procedur, dostupnosti péče.

Ale to úplně nej, co toto propojení dat přineslo – a je to plně elektronické propojení, tam nikdo nic ručně necvaká, pracujeme na základě nejmodernějšího možného postupu se zabezpečením dat –, je, že jsme byli schopni společně s kolegy z MPSV připravit programy a predikce potřeb paliativní péče, sociálně zdravotní péče nejenom pro celou republiku, ale pro jednotlivé regiony.

Čtěte také

Struktura zdravotnictví se musí změnit. Praktičtí lékaři mohou sloužit navíc i v nemocnicích, říká předseda správní rady VZP

Ty predikce jsou dneska publikovány jako open data až na úroveň ORP, nabízíme je krajům, nabízíme je pánům hejtmanům. Vidím, jak se s těmi daty pracuje a jak opravdu pomáhají lidem, kteří jsou nejpotřebnější, kteří se třeba ani nemůžou bránit ve chvíli, kdy dostupnost péče není optimální.

A jestli dovolíte, tak bych ten rozhovor okořenil informací, která pro mě byla osobně šokem, protože jsme ta čísla neviděli a nebyla analyzovatelná. A to je, kolik péče na sobě nesou tzv. neformální pečující. To jsou příbuzní, rodina lidí, kteří jsou velmi vážně nemocní, mají významnou ztrátu soběstačnosti, což jsme neviděli.

Vidíme, že člověk je samozřejmě nemocný, vidíme jeho diagnózy, umíme hodnotit statisticky dopad na společnost i na pečující, ale neviděli jsme třeba ztrátu soběstačnosti a tak dále. A teď díky těmto spojeným datům jsme společně s kolegy z MPSV dokázali predikovat objem té péče. Pro mě je to šok a velká poklona těm neformálním pečujícím. 

Kolik to je?

Řeknu to v intervalu, protože se pořád modely budou muset zpřesňovat. Bude se muset zpřesnit i monitorace terénních sociálních služeb. Ale tato péče představovala v roce 2024 zřejmě, omlouvám se za ten relativně široký interval, mezi 20 miliony až 30 miliony ošetřovacími dny. Teď si to pronásobte, jaká je to úspora peněz pro systém, když se budeme bavit takto šeredně jenom o penězích.

Jak velký nápor na české zdravotnictví bude představovat stárnutí populace? Kdy je potřeba začít dělat opatření, aby systém nezkolaboval? A jak velké riziko představuje hantavirus? Poslechněte si celý rozhovor.