Dialog je nejlevnější akce, říká režisér Bohdan Karásek. Konverzační film Mistryně uvede v premiéře karlovarský festival

Hrajete hlavní roli úspěšné lékařky Moniky. Má sen, který se jí splnil, čeká dítě, ale pořád to není úplně ono. Pořád se vrací k minulosti, která ji ovlivňuje. Mě by zajímalo, jestli a jakým způsobem ji vnímáte jako mistryni.

Marie Švestková: Mistryni v nejistotě a v nerozhodnosti. Nemyslím si, že by pořád váhala a nevěděla si rady se svým životem, ale prostě se jí stane setkání s bývalou tchyní a „vytriggeruje“ to takový kolotoč pochyb, do kterého se trochu zaplete. Kulminuje to setkáním s bývalým manželem.

Čtěte také

Věděla jsem, že chci ukázat syrovost, říká režisérka Pepa Lubojacki. O závislosti natočila dokument Kdyby se holubi proměnili ve zlato

Pak si to zase nějak srovná. Ale neřekla bych, že je to průběžný stav. Myslím, že do momentu, kdy potká bývalou tchyni, je velice šťastná a spokojená a má pocit, že se jí život konečně daří.

A rozumíte jí? Poslouchal jsem radiodokument, kde střídáte role matky a herečky. Čerpala jste i z osobní zkušenosti pro tuto roli?

Švestková: Určitě. Bohdan napsal scénář a asi jsem byla do nějaké míry inspirací já. Pochybnosti a ty alternativní životy, které jsme třeba někdy chtěli mít a nikdy mít nebudeme, mají jinou podobu než ty Moničiny.

Takové to co by, kdyby, vracení se…

Švestková: To mám taky, ale myslím, že v jiném patře života.

Bohdan napsal scénář a asi jsem byla do nějaké míry inspirací já.
herečka Marie Švestková

Všechno je, jak má být. To je tričko, které má Marie Švestková na sobě, ostatně i pan režisér. A je to jedna z replik filmu. Co to znamená?

Švestková: Myslím, že je potřeba film vidět, aby ta věta vyzněla ve správném kontextu. Ale pro mě je to spíš takové prověření v té úzkosti, že ze všech variant, co se dá, co se má, co se může, co by se mělo, si zkušit říct: „Ne, všechno je, jak má být.“

V hlavní roli dialog

Pane režisére, obracím se na vás. Toto je už váš druhý konverzační film po snímku Karel, já a ty z roku 2019. Co vás táhne k tomuto formátu, kde má dialog hlavní roli?

Bohdan Karásek: Jednak je to čistě praktická volba, protože jsem proponent takzvaně nízkorozpočtového filmu. Anebo ještě takzvaně nezávislého filmu.

Takže to je z donucení? Protože je málo peněz, tak už není budget na okázalé scény?

Karásek: Glosoval jsem to bonmotem, že dialog je nejlevnější akcí, protože když si lidi povídají, tak je to taky akce. Říkají si, že se jenom mluví a nic se nedělá, ale když se mluví, tak se dělá to mluvení. A je to docela levné točit – stačí, když posadíte lidi ke stolu, nebo je necháte se někudy procházet.

Už jsme měli trochu víc peněz, ale zůstali jsme pořád v ranku nízkorozpočtovosti a komornosti.
režisér Bohdan Karásek

A když nemáte peníze, tak nemáte moc dalších voleb, jaké další akce dělat. Je fakt, že teď už jsme měli trochu víc peněz, ale zůstali jsme pořád v ranku nízkorozpočtovosti a komornosti.

Ani jsme nechtěli do toho filmu nechat pronikat velké efekty, ornamenty a věci, co stojí peníze, takže to vypadá, že to ty peníze stálo. Tomu se říká „production value“ a to náš film úplně nemá. Ale myslím si, že jsme je využili dobře k tomu, aby film měl suverenitu v tom, jak působí, jak vypadá a jakou má třeba obrazovou stránku.

Čtěte také

Dobrý scénář je základ, zdůrazňuje Pavel Liška. S režisérem Markem Čermákem připravuje snímek Děda s podmínkou

Pro vás je velmi důležitá přirozenost dialogů, autentičnost. Jak té autenticity docílit? Protože člověk se může naučit scénář, ale pak to nemusí být autentické.

Karásek: To je pravda. Záleží na tom, kdo ten člověk je.

Dostáváme se k výběru herců.

Karásek: Ano. Myslím, že existuje specifický talent, který spočívá v tom, že něco opakujete, reprodukujete a ono to zní, jako že to zrovna vymýšlíte. A to je přesně to, co potřebuji. Ale kdybyste to jenom vymýšlel a opravdu se to snímalo poprvé, tak se s největší pravděpodobností stane, že tam bude spousta vaty. Takže ty věci musí být napsané.

Čtěte také

Hraní na divadle je kombinace adrenalinu, soustředění a absolutní intuice, popisuje herec Matyáš Řezníček

Paní Medvecká, jak to vypadalo v praxi na place? Měla jste přesný scénář, nebo jste měla nějakou tvůrčí možnost to ještě ovlivňovat, utvářet?

Taťjana Medvecká: Absolutně ten scénář respektuji, protože znám Bohdana, že určitě váží každé slovo. Proto jsem tak strašně napjatá, jak to dopadlo, protože je to všechno tak křehoučké – ten dialog a pocity, co tady Maruška naznačila.

Když to čtete na papíře, tak si to umíte představit, ale teď do toho přijde studené oko kamery, opakování a nevím co všechno.

Ve filmu jste odevzdaní do ruky režiséra, střihače nebo toho, jak to je nasvícené.
herečka Taťjana Medvecká

Jenom trnu, jestli tam zůstalo to, co jsem původně v tom scénáři četla. A to je fakt velká otázka, protože když jste na divadle, jste svým způsobem pánem situace a hned vidíte, jestli to funguje, jestli se gag povedl, jestli to lidé berou. Ale ve filmu jste odevzdaní do rukou ežiséra, střihače nebo toho, jak to je nasvícené, jak je to udělané… Je to prostě úplně jiné. Proto můj neklid před premiérou.

Zůstalo tam něco z toho, co paní Medvecká naznačuje, pane režisére?

Karásek: Myslím, že Táňa nemusí mít strach ze své úlohy a ze svého podílu na tom, jestli tam něco z postavy a z celého záměru zůstalo. To bylo perfektní. Myslím, že nejen ona, abych nebyl takto zúžený.

Jak velkou inspirací byly Bohdanu Karáskovi legendární konverzační filmy Před soumrakem a Před úsvitem? Proč existuje minimum filmů s hodnými postavami, které se k sobě chovají hezky? A jak probíhalo natáčení dvacetiminutového dialogu, který tvoří zahajovací scénu snímku Mistryně? Poslechněte si celý rozhovor.