Dezinformace v předvolebním boji? Narativy nepřátelských mocností šíří i čeští politici, upozorňuje expert

V pondělí jste se v Poslanecké sněmovně zúčastnil jako jeden z řečníků semináře s názvem Informace jako zbraň: vlivové působení autoritářských režimů. Ve svém vystoupení jste se mimo jiné zabýval odolností české společnosti vůči dezinformacím. Jaká je? 

Čtěte také

Čínská špionáž v kyberprostoru je konzistentní problém. Česko může být cílem kvůli členství v Evropské unii, říká expert na kyberbezpečnost

Toto je opravdu velmi zásadní téma, které nás provází dlouhé roky a každou demokratickou společnost by tato problematika měla zajímat. Pokud se podíváme na to, jak moc je, nebo není odolná česká společnost, z naší práce – a budu odkazovat na tzv. index odolnosti proti dezinformacím, který jsme publikovali v roce 2024 – nevychází vůbec špatně.

V indexu jsme srovnávali deset zemí našeho regionu střední a východní Evropy se zeměmi dále na východ, tedy například Ukrajinou, Běloruskem, Moldavskem nebo také třemi jihokavkazskými zeměmi. A v tomto srovnání Česká republika vychází poměrně dobře. Nicméně i tak jsme seznali, že existuje celá řada zranitelností a různých dalších citlivých bodů, které bezpochyby má i česká společnost. 

Které to jsou?

Odhalili jsme to, že Česká republika trpí některými předsudky, které se potom promítají do oblasti informační bezpečnosti. Víme o tom, že česká společnost je dlouhodobě velmi euroskeptická a náchylná k této formě manipulace v informačním prostoru.

Stejně tak není dostatečně, řekněme, mezinárodně ukotvená. V tomto smyslu je velmi homogenizovaná, a právě proto velmi citlivě reaguje na oblast migrace. Ať už v případě migrace z nám bližších končin, například Ukrajiny, nebo vzdálenějšího Blízkého východu. Právě na to, i v rámci poměrně hluboce zakořeněné islamofobie části společnosti, velmi citlivě reaguje česká veřejnost.

To jsou některé predispozice, které bezpochyby máme. Ale nechci zapomínat ještě na jednu, a ta je velmi zásadní – socioekonomické rozdělení společnosti. Ukazuje se, že nejen v určitých společenských vrstvách české společnosti, ale také v celých regionech je společnost daleko náchylnější k podléhání manipulativním narativům a dezinformacím.

Mytí informací

Kdo dezinformace nejčastěji šíří?

Toto je zásadní otázka, na kterou si musíme odpovědět komplexně. Vidíme, že to není jenom Rusko, Čína, Írán nebo třeba Severní Korea, které jak české strategické dokumenty, tak čeští politici označují za hlavní pachatele těchto hrozeb nejen v oblasti informační bezpečnosti a dezinformací, ale v širokém smyslu tzv. hybridních hrozeb.

Odhalili jsme bývalé vysoce postavené ústavní činitele, kteří se podílí na tom, že legitimizují chování nepřátelských mocností.

Bohužel tady máme i část českých politiků nebo elit, které se podílí na mytí informací – „information laundering“ se tomu říká v angličtině –, kdy dochází k přenášení zahraničních narativů do českého informačního prostoru. Odhalili jsme i některé bývalé vysoce postavené ústavní činitele, kteří se dneska podílí na tom, že legitimizují chování nepřátelských mocností včetně Ruska, ale také Číny. I tak vysoko někdy ty narativy jdou.

Takže se na tuto záležitost opravdu musíme podívat komplexně. Musíme mít na paměti, že to není jenom zahraniční pachatel, který se takových věcí dopouští, ale celá řada manipulátorů i v české společnosti. A bavíme se nejen tedy o politicích, ale také o dalších aktérech veřejného života, kteří se na tom stále více a intenzivněji podílí. 

Máte příklad nějakého narativu, který je mezi šiřiteli dezinformací oblíbený?

Čtěte také

Slovenská policie ohrozila české vyšetřovatele. Možným důvodem jsou vazby na Rusko, říká novinář Kundra

Víme z některých výzkumů, které realizovala například společnost CEDMO, že v minulých letech byly v české společnosti velmi hluboce zakořeněné narativy spojené s ukrajinskými uprchlíky. Například stereotypy a tvrzení, podle nichž ukrajinští uprchlíci berou lidem práci, podílí se zvýšenou měrou na kriminalitě uvnitř české společnosti a další, měly nejvyšší míru mezi ověřovanými výroky důvěry české společnosti.

Nicméně v poslední době se samozřejmě bavíme i o jiné tématice, která je spojena s nadcházejícími parlamentními volbami. A jedna z velmi intenzivních otázek, které byly předmětem šíření manipulativních narativů, byla bezpochyby teorie, že tzv. korespondenční volba má být klíčovým prostředkem zmanipulování českých parlamentních voleb. Myslím si, že toto byl jeden z těch narativů, který v poslední době vycházel velmi vysoko.

Ruské provokace

Mluví se o hybridní válce. Souvisejí s tím i provokace ze strany Ruska z posledních dní v různých zemích Evropy?

Bezpochyby nesmíme zúžit celou problematiku toho, co dneska Rusko dělá, jenom na informační válčení nebo informační operace. Myslím si, že je to daleko širší paleta nástrojů, kterou dnešní Ruská federace využívá. Bavíme se také o narušování leteckého prostoru, provokacích. Bavíme se o kybernetických útocích. Víte, že v poslední době byly narušeny letecké prostory celé řady států východního křídla Severoatlantické aliance a EU – Polsko, Estonsko, Rumunsko.

Jsem rád, že to připomínáte, na to se právě ptám. Co je nejspíš motivem těchto provokací?

Čtěte také

Od začátku agrese jsme míru nejblíž. Američané se zapojí do bezpečnostních záruk Ukrajině, vyzdvihuje Kopečný

Myslím, že za tím je snaha testovat obě aliance z hlediska jejich připravenosti reagovat na takové incidenty a také snaha otestovat si, jak moc robustní a jednotná ta reakce bude. Toto je ta nejvíce patrná motivace, kterou zatím čtu.

Ale samozřejmě to je – a to je také politikou současného kremelského vedení – snaha šířit strach, šířit paniku. Snažit se zatlačit na západní společenství, aby například co nejméně pomáhalo Ukrajině. Snažit se působit také psychologicky.

Častokrát byl v tomto smyslu opakován motiv eskalace. Pokud západ něco udělá, bude to vnímáno jako eskalační, budeme na to reagovat. Toto je rétorika, kterou běžně používá dnešní kremelský režim a my na to musíme být připraveni, musíme tomu rozumět i na úrovni společnosti a adekvátně reagovat.

Jak silný mají ruské provokace vliv na veřejné mínění v daných zemích? Jak by měla reagovat Severoatlantická aliance? A proč v české společnosti přetrvává mýtus zrazeného národa? Poslechněte si celý rozhovor.