Dětské domovy dostávají komunitní rozměr. „V malých domácnostech se trauma léčí vztahem,“ vysvětluje ředitelka

Kateřina Fialová připomíná, že v komunitním bydlení budou děti poté lépe připravené na samostatný dospělý život.

Čtěte také

Bydliště: Dětský domov 3. Poslechněte si další pokračování úspěšné časosběrné série

„V malém, běžném komunitním bydlení si dospělost zkouší během dětství. Zkouší si nést důsledky svých rozhodnutí, fungovat jako běžní členové domácnosti. A to jsou zkušenosti, které se nedají nahradit pouhým vysvětlováním,“ přibližuje a dodává, že osamostatnění dětí není hlavní výhodou tohoto bydlení.

„Velký důvod je i to, že k sobě s vychovateli mají velmi blízko. Děti, které se dostávají do dětských domovů, jsou děti s traumatem. Prošly si těžkým obdobím a vztah s vychovatelem nebo asistentem pedagoga je v těch malých domácnostech tak intenzivní, že tam dochází k léčbě vztahem.“

Hledání pedagogů a vychovatelů

Jak náročné je nové vychovatele najít? „To je velké téma. V roce 2016 bylo 15 vychovatelů na té velké budově, teď máme 35 pedagogů, protože máme i asistenty pedagoga. Na jedné domácnosti je pět pedagogických pracovníků. Najít vhodné pedagogy, kteří ustojí práci s traumatizovaným dítětem, je náročné,“ připouští ředitelka dětského domova Kateřina Fialová.

Nový dvojdomek v Pardubicích vznikl v areálu, kde víc než sto let fungoval původní dětský domov. Je pro děti důležité, že zůstávají na známém místě? A zůstanou po přestěhování do nového komunitního bydlení zachovány kamarádské vazby mezi dětmi? Poslechněte si rozhovor.