Děti se ptají: Jak se ukrajinským dětem v Česku líbí a co bychom o sobě měli navzájem vědět?

Už přes dva měsíce utíkají do Česka před válkou desítky tisíc ukrajinských dětí. S těmi českými už se potkávají ve školách nebo na zájmových kroužcích. Malí redaktoři z Dismanova souboru se vypravili zjistit, jak si na sebe noví kamarádi vzájemně zvykají. Ze čtyř reportáží vznikl druhý díl podcastu Děti se ptají – jediného dětmi připravovaného publicistického podcastu na české mediální scéně.

Po prvním dílu, který tvořily klasické studiové rozhovory, se dětští reportéři vydali do terénu. Odpovědi na své otázky nehledali u expertů, ale ptali se přímo ukrajinských a českých dětí, jejich vedoucích nebo vedoucích zájmových kroužků.

Čtěte také

Konkrétně členové Dismanova souboru s mikrofonem navštívili například skauty a sokoly na Lhotce, kde tyto dvě organizace pořádají pravidelná sportovní odpoledne. Dále mluvili s členy Českého veslařského klubu z Podolí, který přijal do svých řad mladé ukrajinské sportovce.

A samozřejmě nevynechaly ani školy – natáčelo se na Základní škole U Vršovického nádraží a na Lauderových školách. Na každé z těchto vzdělávacích institucí mají jiný způsob, jakým děti zapojují do kolektivu.

 Víc dětských novinářů!

Skladbu reportáží i otázky připravovali malí reportéři sami. Asistenci potřebovali pouze u nahrávání a následného střihu. S tím jim pomohl redaktor Radiožurnálu a iniciátor podcastu Josef Kaňka, podle kterého by se dospělí novináři stejných výsledků nemohli dobrat.

Ukrajinské děti se učí latinku a základy českého jazyka

„Bylo hrozně zajímavé sledovat, jak moc jsou děti uvolněné, když mluví se svými vrstevníky oproti dospělým novinářům. Jako redaktor jsem už naproti sobě pár dětských respondentů měl a myslím, že bych je takto otevřít nedokázal. Jen mě to zase utvrdilo v tom, jak důležité je malé novináře mít,” míní Kaňka.

Nový domov očima dětí

Pro členy Dismanova souboru bylo ale podle jejich slov nejdůležitější podívat se přímo na místo. Informace, které najdou na sociálních sítích nebo v médiích, můžou být často nesrozumitelné či zavádějící. Osobní kontakt byl tak pro ně klíčovým faktorem natáčení.

Čtěte také

„Každý by měl rozumět tomu, co se děje. I ti nejmenší. Díky podcastu jsem se dozvěděla, že se ukrajinské děti zapojují do všech aktivit jako ty české a v kolektivu jsou vítány,” říká jedna z reportérek Bára.

V tom s ní souhlasí i její kolegyně Meda, která spolupracovala už na prvním dílu podcastu: „Ukrajinské děti, které přicházejí do Česka, potřebují kamarády a kolektiv. V českých školách se jim snaží zajistit co nejpříjemnější podmínky, aby se děti cítily dobře. Podle toho, co jsme zjistili, se jim v našich školách opravdu líbí, našly si kamarády z Ukrajiny i z Česka. Učí se česky, a protože jsou si naše jazyky trochu podobné, jde jim to prý dobře.”

Podcast je volně dostupný v aplikaci mujRozhlas.cz, na streamovacích službách a také na webu a sociálních sítích Radiožurnálu i Dismanova souboru.

autoři: Josef Kaňka , and
Spustit audio

Související