Děti, které v Česku nikdo nechtěl. „Díky adopci do zahraničí mají šanci v životě uspět.“

„Do našeho dětského domova jsme přijali dva sourozence ve věku pěti a šesti let. Zhruba po tři čtvrtě roce, kdy byly děti u nás, jsme byli kontaktování Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, že se našla adoptivní rodina,“ popisuje ředitel Dětského domova Nepomuk Roman Suda první zkušenost svého zařízení s mezinárodní adopcí. Sourozenci jsou dnes už půl roku u nové rodiny v jižní Itálii.

Čtěte také

Žádné dítě nepatří do ústavu. Je na nás, abychom vytvořili rodičům alternativy, říká Julie Kochová

„Po dobu několika měsíců jsme byli v kontaktu s adoptivními rodiči a za pomoci pracovníků úřadu jsme připravovali děti na odchod. Díky tomu jsme navázali vztahy, takže jsme moc rádi, že občas dostaneme nějakou zprávu anebo obrázek,“ dodává s tím, že jazykové bariery není třeba se obávat.

„Děti mají úžasnou schopnost strašně rychle se učit, což nám předvedly. Už po několika týdnech, kdy ještě stále byly v České republice, už poměrně dobře rozuměly italštině a učily se. Úplně na začátku přijela tlumočnice, která pomáhala s tlumočením z češtiny do italštiny a naopak,“ vypráví Roman Suda.

Předpoklady, trpělivost a nadšení

Bratr a sestra z nepomuckého dětského domova nebyli jediní sourozenci, kteří loni našli domov v zahraničí. Úřad pro mezinárodněprávní ochranu (UMPOD) dětí loni zprostředkoval adopci tří skupin sourozenců.

„Jsme pyšní na to, že se podařilo umístit několik sourozeneckých skupin, protože najednou umístit do mezinárodního osvojení dvě tři děti je opravdu velmi zatěžující jak pro ty děti, tak pro žadatele. Chce to mimořádné personální předpoklady na straně žadatelů, obrovskou trpělivost, nadšení pro službu pro děti,“ vysvětluje ředitel úřadu Zdeněk Kapitán

Celkem k novým rodinám v zahraničí putovalo loni 22 dětí, z toho šestnáct chlapců a šest dívek. Většina z nich byla ve věku od jednoho do pěti let. V Česku o ně zájem nikdo neměl.

Přísné podmínky

„Smutné na tom je, že jsou to děti, pro které se nepodaří v České republice sehnat nějakou náhradní formu rodinné péče,“ říká Zdeněk Kapitán. „Jsme rádi, že těmto dětem, které by pravděpodobně zůstaly v České republice v ústavním zařízení, se podaří zprostředkovat náhradní rodinu a mají potom velké šance uspět v dalším profesním i společenském životě.“

Čtěte také

Adoptované děti si nesou trauma celý život, školy s tím neumí pracovat, všímá si matka dvojčat

Žadatelé o mezinárodní adopci musí splnit velmi přísné podmínky. „Jednak se týkají osobních a osobnostních předpokladů a majetkových poměrů, aby dítě šlo do bezpečného prostředí. Česká republika patří mezi ty přísnější státy, velmi náročné. Můžu potvrdit, že jsme přísnější i s vnitrostátními podmínkami náhradní rodinné péče,“ ubezpečuje ředitel.

Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí zprostředkoval od roku 2000 mezinárodní adopci více než šesti stům dětí. Nejvíc z nich – bezmála 190 – našlo nový domov v Dánsku. Velká část dětí zamířila také do Německa, Švédska nebo Itálie.