Deska týdne: Suuns soustředěně útočí na své vlastní obzory
Kanaďané Suuns vždy zněli, jako kdyby je někdo nacpal s veškerým vybavením do malinkého kamrlíku a nutil je nahrávat svou muziku za omezeného přístupu kyslíku. Tedy až do letošního roku, kdy poprvé do svého velmi úsporného soundu vpustili náznak lehkosti a jisté ležérnosti. I tak máme na novince Felt co do činění s albem, které především ve svém závěru experimentuje nejen s náladami, ale také s trpělivostí posluchačů.
Přirovnání, které tvrdí, že Suuns jsou jednou z mála kapel, jež z rytmů tvoří písničky, není ani na páté řadovce Felt mimo. A ruku na srdce, zrovna tahle čtveřice nemá důvod z této originální cesty uhýbat. Tentokrát se oprostila od řešení velkých společenských témat, což jí ve výsledku rozvázalo ruce. „V létě jsem byl na jednom barbecue, kde organizátor všude navěsil hromady balónků,“ přibližuje zpěvák Ben Shemie nevinný zážitek, po kterém začaly vznikat první písničky. „Zaujala mne představa tlaku, odporu a výsledné tenze těsně před prasknutím. Podobné nutkání má asi hromada lidí, zkoušet prstem, kam až jde proniknout, aniž bych dopustil destrukci takového objektu. Navíc tohle přirovnání odpovídá atmosféře, ve které deska vznikala.“
Zatímco tedy u dva roky starého předchůdce Hold/Still okolí dostalo do defenzívy kapelu, tentokrát to byla stejná čtveřice prostá vnějších tlaků, která se naopak sama snažila posunovat hranice svého teritoria. Někdy se kvintetu zadařilo. Energií a jistou atmosférou očekávání je prodchnut první singl Watch You, Watch Me, kdy se odlidštěný vokodér dostává do protikladu ke kolorativním bicím a analogově elektronické euforii. Velmi funkčně působí nečekané vpády saxofonu hned na několika místech alba. Vzdušná Baseline pak náhle otevírá dosud pečlivě utemňovaná okna zkušebny a nechává povlávající klávesové tóny unikat do volného prostoru.
Přesto na novince najdeme i dost míst, kde se Suuns tak trochu zamotali sami do sebe. Urputná Daydream se pokusila o mathrockové propletence, ty ale postrádají výraznou melodickou protiváhu. Hluková Moonbeams kromě přesvědčivé atmosféry nenabídne nic dalšího. Suuns se dostali do podobné situace jako post-punkoví souputníci The Soft Moon. I ti si předchozími nahrávkami vykolíkovali originální hrací pole a novou nahrávkou teď zkouší, zda je možné vytyčený prostor soustředěným tlakem rozšířit. Zůstává tedy primárně snaha o progres, tu a tam se ale vytrácí samotná písnička.
Suuns, stále zvukově jedineční indierockeři, na nové desce nenuceně zkouší posunovat svůj rukopis vpřed. Podruhé k tomu využívají služeb producenta Johna Congletona (mimo jiné St. Vincent), který se pokusil změnit ve studiu zaběhané návyky, vypěstované kvartetem během dekády fungování. Cílem mělo být donutit čtveřici k novému tvůrčímu pohled na sebe sama. U Felt se to Kanaďanům podařilo plus minus v polovině skladeb.
Suuns – Felt (Secretly Canadian, 2018)
Hodnocení: 70 %
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
