Designérka Lucie Koldová a kurátorka Michaela Kádnerová: Odvaha v designu znamená nebát se změny

Čtěte také

Fotografka Mary McCartney: Nemusíte znát celý příběh, abyste cítili, co je na fotce. To je na ní nesmírně mocné

Tématem letošního festivalu designu je odvaha. Bály jste se někdy o práci?

Michaela Kádnerová: Bála. Pracovat v kultuře je neustálý a dynamický proces, při kterém dochází ke spoustě zvratů. Situace, jak říkával Napoleon, se mění každým okamžikem.

Lucie Koldová: Když mám obavy, tak spíš v průběhu, aby se věci vyvíjely podle mých představ. A čím jsem zkušenější, tím se snažím více adaptovat na to, že věci podle představ nedopadají nebo se vyvíjejí jinak – a člověk to musí přijmout se vším, co to přináší. Cesta není přímočará. Tím, že dokážu reagovat na změnu, přizpůsobit se a v každém momentu být přítomná a vymýšlet další řešení, dostávám zpětnou vazbu, že dokážu situace zvládat a umím z nich těžit.

Pohybujete se ve velkém světě, nejenom designu. Tam také asi potřebujete odvahu, protože je tam větší konkurence?

Michaela Kádnerová: Je tam určitě obrovská kvalita, ale myslím si, že i v tom mikroměřítku v Čechách je kvalita, jen je to menší měřítko a lidí je méně. Na světovém poli je srovnání větší, jsou tam etablovaná jména. V dnešním světě je to o pozici – nejen o dobrých nápadech, ale i o tom, jak dokážete firmy posouvat. Často přicházím do styku s lidmi, kteří vliv mají, a potom musí člověk pracovat na tom, aby měl co říct, i když je mladší, nebo třeba není muž. Takže všechno hraje roli.

V dnešním světě je to o pozici, nejenom o dobrých nápadech

Výstava Odvaha – ženy v architektuře, designu a užitém umění v UMPRUM je přístupná do 2. listopadu. Muži tam smějí?

Michaela Kádnerová: Byla bych strašně ráda, kdyby výstava bavila – není jenom pro ženy, přestože na ní pracovaly a jsou na ní zastoupené. Cílem bylo předat vzkaz nejen ženám, ale také mužům, že ženy, kromě toho, že jsou pečující, jsou obdivuhodné i v jiných oblastech. Na výstavě jsem se snažila postihnout ženskou zkušenost, kterou ženy promítají do své práce – například v designu dopravních prostředků, módy, obuvi či grafického designu. Tam všude se ženská přítomnost promítá, a to je jednotící prvek jinak velmi rozmanité výstavy.

My ženy jsme biologicky nastavené, abychom byly pečující, abychom měly starost o ostatní – a to se do designu promítá. Jsou autorky, které používají ostré úhly, vše je hranaté a přísné. A pak je celá řada autorek, které vytvářejí design přívětivý a pečující.

Jak takovou práci zvládáte s dětmi?

Lucie Koldová: Přijde mi, že to je otázka, kterou řeší každá žena, která chce zůstat aktivní. Pokud mají muži a ženy něco rozdílného, je to vnímání a prožívání času. To, co se mi stalo poté, co jsem porodila své dvě děti, bylo, že mě nejdřív chytla panika, že nestihnu všechno, a člověk se začal přepínat. Ale zvládala jsem to, protože jsem houževnatá. Po pár letech mi došlo, že to takhle nejde – buď já, nebo ti ostatní. Musela jsem si v sobě najít balanc, jít za designem s vnitřní hodnotou a ujasňovat si priority. Ženy, když mají děti, mají neskutečný dar. Není to o tom, že muži mohou něco, a žena tím mateřstvím ztrácí. Máme něco, co muži nemají – a oni si to musí vydobýt péčí a časem. My to máme vrozené a můžeme si to užívat.

Výstava není na úkor mužů – je to oslava ženství, ukázka, že ženy mají maximálně co nabídnout. Je to úžasné prolínání oborů. Mně osobně to přišlo jako obrovská podpora a zadostiučinění.

A výstava není feministická?

Čtěte také

Vzduch zapečený mezi skly? Je to jednoduchá věc, nechtěli jsme kolemjdoucí otravovat, říká o svém návrhu stanice metra Velčovský

Michaela Kádnerová: Ne, to nebyl záměr. Mělo jít o setkání výjimečných autorek, které se prosadily samy – třeba i v disciplínách, jež jsou doménou mužů. Je to výstava, která má inspirovat. Všichni potřebujeme dobré konce a hezké příběhy – a tady jsou úspěšné ženy, které reflektují, že někdy to nebylo jednoduché a potřebovaly odvahu. Do výstavy jsem chtěla vtáhnout i jejich příběhy, aby to byla přehlídka nejen děl, ale i výjimečných osobností. Vybírala jsem autorky tří generací…

Přála bych si, aby lidé, když budou odcházet z výstavy, zaslechli ženský mnohohlas, který je přívětivý, není kontroverzní ani se vůči ničemu nevymezuje. Je to takové konstatování, že máme šikovné autorky – a že jich je docela dost.

Kdy odvaha a kdy štěstí?

Lucie Koldová: Všichni v životě potřebujeme štěstí. Někdy mu jdeme naproti, jindy přicházejí určitá znamení. Když jsme vnímaví, vidíme, že nás to někam táhne, a dokážeme poslouchat svůj vnitřní hlas. Často to nevnímám jako štěstí, ale mám pocit, že věci mám dělat – a ono mě to tou cestou vede.

Co je to v designu úspěch? Poslechněte si celý rozhovor.