Design je v nelehké situaci, lidé ho považují za elitářský. Přitom je všude kolem nás, říká designér Radek Hegmon

Co osobně rozumíte pojmem průmyslový design?

Průmyslový design znamená kompromis – kompromis mezi tvarem a funkcí. Je to v podstatě produkt, který se sériově vyrábí a musí být výsledkem dohody několika profesí.

A jak jsme na tom v této oblasti ve srovnání se světem?

Čtěte také

Ředitelka Designbloku: Snažíme se ukázat, že design je pro každého. Není to záležitost luxusu

To můžu říct pouze ze svého pohledu a té části designu, kterou 30 let dělám. Dlouhodobě si myslím, že český design byl na hodně vysoké úrovni. Byl na vysoké úrovni už ve 30. letech, kdy jsme ani nevěděli, že to je design. Značky jako Tatra nebo Baťa – to byli konstruktéři, ale byli to i perfektní řemeslníci.

Ty věci byly funkčně dobré a dobře k tomu vypadaly. A ty firmy si uvědomovaly, že se neuživí, aniž by výrobek splňoval to, že musí být jak ekonomicky funkční, tak i dobrý. To si myslím, že je základním faktorem. A pak bylo zajímavé období na konci 80. let. Design byl u nás na velice dobré a odborné úrovni, ale bohužel se ty věci nedařilo distribuovat a prodávat.

Průmyslový design je úplně všude kolem nás.

Teď má český design takové dvě polohy. Není v lehké situaci, protože lidi se designu bojí a berou ho za elitářský. Je spousta designových výstav, které jsou blíž volnému umění. Přijdete tam a vidíte vázu za 5 tisíc, stůl za 50 tisíc – jsou to věci, které nejsou produktem, jsou víc solitérem. A myslím si, že během posledních 20 let se do podvědomí lidí tato obava dostala a průmyslovému designu to trochu ublížilo, protože průmyslový design je úplně všude kolem nás.

Na cokoliv se podíváme, je design. Každá věc musí mít nějaký svůj tvar. A tvar je buď lepší, nebo horší a musí se přizpůsobit buď technologii, ceně, nebo zákazníkovi. A podle toho se určuje hodnota designu.

Povídáme si ve Zlíně, vy žijete nedaleko. Když cestujete po Česku, všímáte si toho, že se liší vkus, co se týče průmyslového designu ve veřejném prostranství?

Vkus se určitě liší i mezi jednotlivými obcemi. Ve veřejném prostoru vidíte, že jsou zajímavá města jako třeba velice populární Litomyšl, která je příkladem všech měst v řešení veřejného prostoru. Zlín je zrovna průkopníkem řešení veřejného mobiliáře a vizuálního stylu pro města. Takže rozdíl tam je a samozřejmě to vždycky ovlivňují ti lidé, kteří jsou ve vedení radnic.

Podnikání je součást řemesla

Podnikatelem jste se prý stal z nutnosti. Jak tomu rozumět?

Podnikání je součást toho řemesla. Design je koordinace několika činností – musíte vnímat, co dělá obchodník, co dělá konstruktér, co dělá technolog, co dělá člověk, co to vyrábí, ale taky co dělá ten, kdo na to shání peníze nebo ten, kdo vytváří koncepci.

Čtěte také

Designér může pomoci světu i tím, že nějakou věc nenavrhne. „Kraviny“ s chutí odmítám, usmívá se Marešová

Podnikání je hlavně o vizi. A v 90. letech, kdy jsme začínali, jsme chtěli být průmysloví designéři a věděli jsme, že když jenom nakreslíme obrázek, tak se z toho neuživíme. Design dává smysl až ve chvíli, když tu věc někdo koupí a užívá ji, třeba od vás pak koupí něco podobného.

Takže to nebylo o tom, že bychom chtěli mermomocí být podnikatelé. Chtěli jsme být designéři a podnikání bylo nástrojem toho, jak design můžeme dělat. Dokonce jsem se za to v 90. letech styděl, že jsme podnikatelé. Člověk chtěl být umělec nebo designér. Teď si myslím, že už to tak není. Chvílemi nechci být bohémem nebo designérem a vím, čím vším si člověk musel projít v realizování svých vizí. Člověk je hrdý na to, že podniká.

Design hlavně musí být takový, že nás nesmí obtěžovat.

Jak nám užitkový design může zjednodušit život?

Čtěte také

Navrhl jsem dveře bez kliky. Všechno známé se dá měnit, uvažuje úspěšný designér Petr Novague

Design hlavně musí být takový, že nás nesmí obtěžovat. U designu řešíte strašně moc věcí – řešíte ergonomii, řešíte tvar – a nesmí vás ničím obtěžovat. Nesmí obtěžovat barvou, nesmí obtěžovat tím, že se třeba špatně drží nebo že je tvar třeba tak poplatný době, že rychle zestárne a budete si muset koupit něco jiného. Takže faktorů je celá řada.

Na věci, kterou užíváte, nemá být tím prvním to, že byste měl pocit, že je designová. Velice rádo se teď používá slovo designové, ale když je design dobrý, tak má být normální. A jak jsme se bavili o tom, že jsou tady věci, které doopravdy navrhovali designéři, tak to není o tom, že byste věděl, že sedíte před designovým mikrofonem. Sedíte před mikrofonem, který funguje, nevadí vám a dobře slouží.

Jakou myšlenku chce předat výstava Doba sádrová? K čemu slouží platforma Pole designu? Jak se Radek Hegmon dostal k navrhování outdoorového nábytku? A jak se mu žije v minidomku o velikosti ulity? Poslechněte si celý rozhovor.