Formality, školení, psycholog a čekání na telefonát. Cestu k adopci přibližují manželé z Ostravska

Je leden 2020. Lenka s Tomášem sedí večer po práci doma u jídelního stolu, v budoucnu by u něj chtěli být tři. „Věděli jsme, že chceme děťátko. Co se týkalo přirozeného průběhu, tak to se nám moc nedařilo. To nás přimělo k tomu, že bychom šli směrem k adopci,“ přibližují manželé.

„Zpočátku jsem měla strach třeba z toho, že Tom nebude svolný. Ale měl hodně milou reakci a řekl ‚proč ne‘ a začali jsme tomu jít naproti,“ vysvětluje Lenka. Pěstounství je nelákalo, zajímalo je osvojení dítěte.

„Představa, že bychom byli jen pěstouni a třeba by nám úřad nebo soud jednou řekl, že dítě půjde do jiné péče, tak by mi to asi urvalo srdce. Takže bychom chtěli být adoptivní rodiče se vším všudy,“ doplňují se Lenka s Tomášem.

První podklady v roce 2019

Cesta k adopci začala po formální stránce na konci roku 2019. Manželé si domlouvají schůzku na oddělení sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) v místě trvalého bydliště. Dostávají žádost o zařazení do evidence žadatelů o adopci. Součástí je i šestistránkový dotazník, kam Lenka s Tomášem následně doma vyplnili, že mají vysokoškolské vzdělání, dodali informace o příjmech, bydlení nebo o svém zdravotním stavu.

„Tam se mají vypsat prodělaná závažnější onemocnění, alergie nebo astma. Součástí je i potvrzení lékaře,“ vysvětluje v roce 2020 Tomáš, který dokládal také čistý trestní rejstřík, daňová přiznání nebo oddací list.

„Poslední stránka toho dotazníku je prázdná, tam jsme napsali představy o přijímaném dítěti. Žádali jsme zdravé miminko do dvou let, většinové etnikum, nezáleželo nám na pohlaví. Dali jsme tam také poznámku, že by nám nevadila dvojčata,“ upřesňují manželé.

Osobní návštěva úřednice

Sociální pracovnice z OSPODu pak přišla na osobní návštěvu k Lence a Tomášovi domů. „Mysleli jsme, že jí budeme ukazovat třeba pokoje, rozlohu bytu, ale tak to nebylo. Povídali jsme si u stolu, navazovalo se na ten dotazník. Byl to dlouhý rozhovor, docela jsme se zapotili,“ směje se Tomáš.

S Lenkou měli popsat vztahy v širší rodině i to, jak se seznámili. Sociální pracovnice pak žádost kompletuje a předává krajskému úřadu.

Čtěte také

iROZHLAS

Dceři z babyboxu vysvětlujeme, že má dvě maminky, popisují adoptivní rodiče šestileté Venduly

Lenka a Tomáš si začínají vybírat přípravný kurz, který je určený pro budoucí náhradní rodiče. Vše komplikuje pandemie covidu-19. Na konci září 2020 se po pohovoru s psychologem manželé dozvídají, že jsou vhodní kandidáti.

„Příprava měla trvat původně tři měsíce, ale těch 80 hodin se kvůli pandemii nakonec vešlo do měsíce jednoho. Bylo to hodně intenzivní a informativní. Měli jsme spoustu domácích úkolů,“ usmívá se pár na dalším natáčení v září 2020.

Přípravný kurz pro náhradní rodiče

Kurz má náhradní rodiče připravit na nejrůznější situace včetně těch nepříjemných. „Hodně to bylo založené na varování a pokaždé jsme měli před sezením a po sezení říct, jestli nám to stále dává smysl. Já jsem ani jednou nezapochyboval. Děti chceme a pomůžeme nejen sobě, ale i tomu dítěti,“ říká Tomáš, podle kterého na kurzech přednášeli i rodiče, kteří už adoptované děti mají.

„Dostali jsme i víc než 300stránkovou příručku. Jsou to taková velká skripta. Tady je například kapitola o tom, jak je důležité, aby dítě přijala i širší rodina. Jsou tu také rady pro situace, kdyby nám dítě řeklo, že nejsme jeho rodiče. My máme říct, že jsme si ho vybrali. Udělat z adopce přednost,“ zmiňují Lenka s Tomášem.

Čtěte také

iROZHLAS

Osvojení dítěte partnera a název svazku ‚partnerství‘. Stejnopohlavní páry získají některá další práva

Po přípravném kurzu na podzim 2020 rozhodoval krajský úřad o tom, jestli manžele zařadí do evidence osob vhodných stát se osvojiteli. Žádost schválil, a manželé se tedy oficiálně stali čekateli na adopci. Doba čekání se odvíjí od požadavků na dítě (věk, zdravotní stav atd.) i aktuálního počtu takzvaně právně volných dětí v evidenci.

U Lenky v práci už vědí, že může jít o rychlý odchod na mateřskou dovolenou. „Ano, jsou na to připraveni, se zaměstnavateli jsme to řešili,“ smějí se manželé a přemýšlí, jestli budou chtít dítěti případně měnit jméno.

Vysněný telefonát

Hovor z neznámého čísla krajského úřadu Lenka přijala po víc než třech letech od prvního kroku k adopci. V lednu 2023 mluvila se sociální pracovnicí několik minut. „Paní volala, že pro nás mají chlapečka a spis. Tak jsem se rozbrečela. Dozvěděla jsem se, že je dítěti rok a že je teď u dočasných pěstounů,“ říká Lenka.

Informaci volala Tomášovi, který se zrovna přesouval autem na pracovní schůzku. „Musel jsem zastavit, protože jsem se tak dojal, že nešlo řídit. Nastalo těšení, těšení a těšení.“ Manželé vědí, že se chlapec jmenuje Tobiáš a jeho biologická matka je drogově závislá. Po porodu odešla z porodnice.

Dvojice šla týden po telefonátu na domluvenou schůzku na úřad. Cílem bylo nahlédnout do kompletního spisu, kde se dozvídají podrobnosti třeba o zdravotním stavu chlapečka. Vidí ho poprvé také na fotkách. „Ty fotky mapovaly jeho rok života od malého miminka. Mohli jsme si je vzít domů a máme je tu na stole a díváme se na ně a těšíme se,“ popisuje nadšeně Lenka na začátku roku 2023.

První setkání s chlapečkem

Čtěte také

iROZHLAS

Ochrana dětí? Musíme se snažit o co největší šanci tragédiím zabránit, říká dětský ombudsman Beneš

Další týden se manželé setkávají s pěstouny, kteří berou dítě na společnou schůzku.

„Nejdřív jsme mluvili s úředníky a pěstounkou a pak se nás po 45 minutách zeptali, jestli chlapečka chceme vidět. První dojem? Přišlo dítě z reklamy, byl to takový andílek. Najednou jako by se zastavil čas. Asi hodinu jsme si s ním hráli. Pak už nám podával hračky. Nebál se a i jsme si ho pochovali. To bylo naše první setkání s chlapečkem. Byli jsme z toho hotoví, pozitivně,“ popisují dlouho očekávanou situaci Lenka s Tomášem.

O přebrání dítěte v rámci předadopční péče i o jeho prvních měsících a letech v nové rodině jsou další díly seriálu Deníky adopce. Mapují roky 2020 až 2026.

Pětidílný seriál Deníky adopce Radiožurnál vysílá od pondělí 14. září do pátku 18. září vždy v 8.50.