Tři roky od prvního formuláře. Lenka a Tomáš si vezou domů malého Tobiase: „Je to krásný pocit!“

Čtěte také

Vytoužený telefonát! Manželé se po třech letech čekání setkávají s adoptivním miminkem

„My máme už Tobíka doma. Má tady svoji postýlku, spí s námi v ložnici. Tobíkovi říkáme Tobísku, Tobíku, Tobí, Tobíno... Slyší na to,“ spokojeně vypráví Lenka a Tomáš.

Dítěte se dočkali tři roky od vyplnění prvního formuláře, který se týkal adopce. „Já jsem strašně spokojený a klidný,“ usmívá se Tomáš.

„Někdy mám o sobě pochybnosti, jestli ty věci dělám dobře, je to všechno zkouška, ale užíváme si to. Je to krásný pocit, jsme na sebe hezky navázáni. Navzájem se pořád poznáváme, on nás a my jeho. To nás každý den naplňuje,“ dodává Lenka.

První noc bez pěstounky

Čtěte také

Žádné dítě nepatří do ústavu. Je na nás, abychom vytvořili rodičům alternativy, říká Julie Kochová

Tobias se narodil drogově závislé matce, která odešla po porodu z nemocnice. Otec je neznámý. Lenka s Tomášem poslední týdny roční dítě pravidelně navštěvují doma u pěstounky. Ta se o Tobiase stará od narození. Dvě noci před stěhováním chlapečka do nového domova Lenka spala u pěstounky a o dítě se starala sama ještě tam. Další dvě noci zas byla pěstounka pro jistotu v novém domově dítěte.

Podle Lenky jde zatím všechno dobře: „Potom, co paní pěstounka odešla, tak ji ani nijak nevyhledával. Ta první noc proběhla u nás v klidu, jelo to podle řádu, jak je zvyklý. Dvakrát v noci se vzbudil a dostal mlíčko. Mám pocit, že nedošlo k nějakým úzkostem nebo pocitům, že je v novém prostředí a s novými lidmi.“

Chlapeček objevuje svůj nový domov

Tobias se zajímá o nový domov. Zatím je opatrný. „Dostali jsme jeho oblíbené hračky od paní pěstounky. S těmi si pořád hraje. A pak má další hračky od nás, hledá si k nim cestu. Samozřejmě ho nejvíc baví mobily, ty nám pořád bere z rukou, vidí, jak svítí, to ho nejvíc fascinuje,“ popisuje Lenka.

Čtěte také

Radek Laci: Hlavním problémem dětí v dětských domovech je jejich neinformovanost

Podle Lenky se roční chlapeček už v nových pokojích dobře orientuje a chodí podél nábytku. „Hrajeme si s kostkami, díváme se do knížek, malý je rád obrací. Hrozně rád přesouvá věci, rád chodí, takže si tu tak našlapuje a prolézá, má tu takovou opičí dráhu a taky rád zavírá dveře. Je hrozně opatrný. Někdy se stane, že upadne nebo mu to nevyjde, tak spíš brečí, že se lekl. Odpoledne trávíme čas venku na procházce,“ přibližuje Lenka.

Předadopční péče

Tobias je společenský a má rád lidi. Co naopak nemá rád, je hluk: „Nemá rád intenzivní zvuky. Na to nás upozornila i paní pěstounka. Lekne se, i když na sebe voláme z vedlejší místnosti.“

Čtěte také

Na názor se vás nikdo neptá, říká muž, který prošel šesti dětskými domovy

Noví rodiče řeší i Tobiase jídelníček. Nová jídla moc zkoušet nechce. „Má rád míchaná vajíčka ráno, tak dvakrát týdně, to všechno sní. Oblíbená je krupička a jogurty. Další jídlo je trochu boj do něj dostat. Snažíme se dělat polívečky, masíčko, pyré, ale do toho jen dloubne,“ vypráví maminka Lenka.

Tobias je u Lenky a Tomáše v takzvané předadopční péči, která trvá minimálně tři měsíce. „Teď tady máme různé návštěvy, například sociální pracovnici, pracovnici ze soudu. Kdy by mohl mít naše příjmení? To opravdu nejsme schopni říct, mohlo by to trvat půl roku až rok,“ uzavírá Tomáš.